Hladké předání moci v Číně novému vedení, v jehož čele stojí Si Ťin-pching, ukazuje, že země dosáhla vyšší politické vyspělosti. Ekonomové zmiňují fakt, že jde o první bezproblémové předání vlády nad Čínou za 91 let existence čínské Komunistické strany. Během vlády předchozího prezidenta dosáhl průměrný růst HDP 9,9 % ročně. Pro globální ekonomiku je dnes možná nejdůležitější otázkou, zda bude čínský ekonomický zázrak trvat i nadále.
Po roce 1978 došlo k reformám a otevření čínské ekonomiky. Ta se začala dotahovat na zbytek světa podobně jako dříve Japonsko či Korea. Zkušenosti asijských ekonomik ale ukazují, že v určitém bodě dochází nevyhnutelně ke zpomalení růstu a ani Čína se tomuto vývoji nevyhne. Nabídka práce z venkovských oblastí se jednou vyčerpá, výrobní sektor dosáhne vrcholu své aktivity a klesne schopnost importovat technologie z jiných zemí. Otázkou je jen to, kdy se tak stane a jak významná změna to bude.
Současný vývoj vede některé ekonomy k velmi pesimistickým závěrům. Po roce 2008 dokázala vláda udržet vysoký růst jen zvyšováním investic, ty však nyní tvoří více než 50 % HDP. Spotřeba naopak představuje pouze asi 35 % HDP. Podíl investic se tak nachází velmi vysoko a převyšuje i poměry dosažené v Japonsku a Koreji. Lombard Street Research zmiňuje fakt, že produkce dosažená z dodatečných investic klesá, což ukazuje, že klesá i návratnost kapitálu. Dochází k nadměrným investicím, které by podle Lombard Street Research měly ideálně dosahovat jen asi 33 – 34 % HDP. Kdyby pokles na tyto úrovně proběhl velmi rychle, došlo by k hluboké recesi v Číně i vyspělých ekonomikách, které se zaměřují na export kapitálového zboží do této země.
Jiní ekonomové ale poukazují na to, že celková kapitálová zásoba se v Číně nachází stále extrémně nízko. Podle nich nezáleží na tom, zda se kapitál zvyšuje na úkor spotřeby. Investice tak nevytvářejí problém, zejména pokud jsou financovány státem a ne příliš zadluženým soukromým sektorem. Barry Eichengreen ve svém výzkumu z roku 2011 analyzuje všechna zpomalení, k nimž došlo po roce 1957 v zemích, které dosáhly úrovně středních příjmů (hranice 10 000 dolarů za rok v cenách roku 2005). Dospěl k závěru, že k výraznému zpomalení dochází v průměru ve chvíli, kdy příjmy dosáhnou 16 700 dolarů ročně, či 58 % příjmů dominantní světové ekonomiky, tedy USA. Ekonomika při dosažení těchto úrovní v průměru zpomalí o 3,5 procentního bodu, Japonsko a Korea ale zpomalily ještě více.
Čína ještě oněch kritických hranic nedosáhla. Podle mých odhadů se tak u hranice příjmů 16 700 dolarů stane v roce 2016 a u 58% hranice v roce 2020. Do výrazného zpomalení pak může chybět ještě hodně času. Eichengreen ale také udává, že v případě Číny je znepokojující malý podíl spotřeby na HDP, stárnutí populace a podhodnocený měnový kurz. Pravděpodobnost výrazného zpomalení v příštích několika letech je tak podle něho více než 70%. Dobrou zprávou je to, že nová vláda si je velmi dobře vědoma problémů s vysokými investicemi. V minulosti se Číně podobné výzvy podařilo překonat a může se jí to podařit znovu.
Graf ukazuje, jak se v čase vyvíjely projekce čínského růstu od MMF:
(Zdroj: Blog Gavyna Daviese)