V roce 1999, kdy Hugo Chávez nastoupil do funkce venezuelského prezidenta, těžila národní ropná společnost PDVSA zhruba 3 mil. barelů denně. Mezitím produkce propadla o čtvrtinu. Počet zaměstnanců PDVSA se však během uplynulých 14 let víc než zdvojnásobil na 115 tisíc. Dluh společnosti vzrostl desetkrát na 34 mld. USD.
Prudké zhoršení výkonnosti, způsobené odchodem řady předních zahraničních firem s technologickým know how (Exxon, ConocoPhillips), nedostatečnými investicemi a dosazováním loajalistů na důležité manažerské pozice, státní kase příliš neuškodilo. Díky několikanásobnému růstu cen ropy příjmy z těžby vzrostly ze 17 mld. USD v roce 1999 na loňských 88,1 mld. USD. Ropa se na venezuelském exportu podílí z 95 % a na HDP víc než z jedné třetiny.
Petrodolary umožnily rozjet štědré sociální programy. Podle předběžné zprávy o činnosti za rok 2011 PDVSA do stavby levných domů nebo vepřínů napumpovala 27 mld. USD, zatímco investice do projektů v energetice dosáhly 15 mld. USD. Plány na výstavbu nových rafinerií, exportních terminálů či navyšování produkce byly odloženy.
Experti z ropné branže se shodují, že roky Chávezova „socialismu 21. století“ z PDVSA udělaly organizaci prolezlou nepořádkem, lajdáctvím, korupcí a šlendriánem. “Jedou teď na autopilota. Nemám ponětí, kde a na co vydávají peníze,“ tvrdí Pietro Pitts z konzultantské firmy Latin Petroleum v Caracasu. Ve čtyřech rafineriích, neustále sužovaných výpadky a nehodami, zemřelo za posledních devět let 67 pracovníků. Počet úniků ropy se jen v roce 2011 zvýšil meziročně o 70 % na 4052 případů. Po jednom z větších incidentů byly na šest týdnů přerušeny dodávky vody do města Maturin.
Místo investic do domácích ložisek, které podle ročenky skrývají největší zásoby ropy na světě, se PDVSA pouští do projektů na Kubě, v Bolívii a Nikaragui, zemích s přátelskou orientací na Venezuelu. Pro domácí trh se těžba příliš nevyplatí. S uměle stanovenou taxou 60 haléřů za litr jsou ceny benzínu v zemi jedny z nejnižších na světě.
Ani investice do nejádrových sektorů PDVSA příliš nevycházejí. Velká část orné půdy leží ladem, země musí dovážet dvě třetiny spotřeby potravin. Příjmy z ropy jsou využívány na dotování importů, avšak zásobování má do plynulosti daleko. Ke zhoršující se situaci v potravinové soběstačnosti značně přispívá demografický vývoj. V průběhu 14 let Chávezova prezidentství se počet obyvatel zvýšil z 24 na 30 milionů.
Do budoucna skrývá velký potenciál obří pánev v okolí řeky Orinoco, jejíž zásoby se odhadují na stovky miliard barelů. PDVSA v oblasti rozvíjí projekty ve spolupráci se zahraničními firmami – španělským Repsolem, ruskou Rosněftí a americkým Chevronem. Jejich manažeři si však stěžují, že plány na otevření rozsáhlých ložisek zdržuje nespolehlivost PDVSA a také nedostatečná lokální infrastruktura.
Podle ropného ministra Rafaela Ramireze hodlá Venezuela letos zvýšit produkci o 0,5 mil. barelů denně. To však Ramirez tvrdí už několik let a stejně tak trvá na tom, že současná těžba činí 3,0 mil. barelů denně, i když analytici loňskou produkci odhadují na 2,34 mil. barelů denně. Z prohlášení venezuelských představitelů také plyne, že země si v sektoru ropy ponechá dosavadní přísný fiskální režim a že bude v kartelu OPEC, tak jako dosud, bránit cenovou hranici 100 USD za barel.
Rozvoj Orinoca si vyžádá velké investice. Místní extra těžkou a hustou ropu je třeba před vývozem zpracovat ve zvláštních upgraderech, jejichž cena se pohybuje v miliardách dolarů. Většina partnerů PDVSA, včetně společností z Ruska, Kuby, Vietnamu či Uruguaje, s výstavbou potřebných zpracovatelských kapacit nemá zkušenosti.
Podle konzultantské společnosti IHS bude nový prezident, který vzejde z voleb naplánovaných na polovinu dubna, čelit mimořádně obtížné situaci. Zemi sužuje obrovská kriminalita, 20% inflace a časté výpadky proudu. Za loňský rok bylo zaznamenáno kolem 5000 protestů.
Carlos Cardenas z IHS počítá s tím, že po volbách lze očekávat zlepšení regulace ropného byznysu. „Domníváme se, že vláda bude muset nakonec zmírnit daňové břemeno uvalené na sektor, aby tak povzbudila růst produkce, obzvlášť proto, že PDVSA zoufale potřebuje finanční prostředky na splácení dluhů,“ tvrdí Cardenas. Změna ale prý nepřijde přes noc. Nejpravděpodobnějším scénářem je intenzifikace současných problémů až na úroveň, kdy už agónie nebude únosná.
(Zdroje: Mining.com, USA Today, Reuters, RIA Novosti)