Před čtyřmi lety vládl široce rozšířený pesimismus, globální akciové trhy ale začaly rally, která trvá až dodnes. Americké akcie se nyní pohybují blízko absolutních maxim, jiné trhy jsou na úrovni maxim z let 2000 či 2007. Investoři se přirozeně zajímají o to, zda se nyní podaří prorazit tyto úrovně, či zda se od nich trhy již potřetí odrazí směrem dolů. Nálada je vcelku optimistická, skeptici ovšem tvrdí, že současný býčí trh je jen dalším příkladem finančních bublin, které byly za posledních dvacet let vytvořeny. Každá z nich praskla, ale centrální banky začaly hned nafukovat další, ještě větší.
Historie ukazuje, že v delším období není pro růst akciových trhů rozhodující růst HDP. Pokud tedy chceme posoudit růst cen akcií z fundamentálního pohledu, musíme jít dál než k pouhému HDP. Klíčový je v tomto smyslu vývoj podílu zisků na HDP. Ceny amerických akcií rostly od roku 1990 mnohem rychleji než nominální produkt, minimálně polovina tohoto rozdílu jde ale právě na vrub rostoucímu podílu zisků na produktu. V delším období se tento podíl vrací k průměrným hodnotám. Je tedy ošemetné spoléhat se na to, že bude dále vysoko. Nicméně po roce 2000 byl růst podílu zisků na HDP podporován tlakem, který na mzdy vyvíjela globalizace. Svou roli hrála i slabá poptávka po nekvalifikované pracovní síle v USA. U těchto faktorů se dá čekat, že budou skutečně dlouhodobé.
Další fundamentální silou, která podporuje ceny akcií, jsou velmi nízké sazby. Nejde vlastně úplně o fundament, protože sazby jsou částečně nízké kvůli QE. (155,08 USD, 0,69%) odhaduje, že tři vlny kvantitativního uvolňování snížily výnosy vládních dluhopisů asi o 100 – 125 bazických bodů. Velká část jejich poklesu byla tedy způsobena jinými faktory. Mezi ně můžeme počítat hlavně nízká inflační očekávání a přebytek globálních úspor. Trvalo však určitou dobu, než se nízké sazby projevily v cenách akcií. Zpočátku byly totiž vyváženy vyššími rizikovými prémiemi. Když dnes porovnáme akcie s dluhopisy, jsou akcie velmi levné. Může to znamenat, že návratnost bude v budoucnu nízká u všech aktiv, ale akcie jsou proti ní více chráněny.
Představme si, co by se stalo, kdyby zmizelo „umělé“ snížení sazeb. Výnosy vládních dluhopisů by vzrostly z 2 % na 3,2 %. Současný rozdíl mezi výnosy vládních dluhopisů a ziskovými výnosy akcií (obráceným PE) dosahuje -2,4 %, po uvedené změně by při stejných cenách akcií dosahoval -1,2 %. Riziková prémie akcií by tak byla ve srovnání s historickými úrovněmi stále velmi atraktivní, píše na svém blogu investor a ekonom Gavyn Davies. Cenám aktiv se na stránkách NYTimes věnuje i Robert Shiller:
Podle některých názorů se na trh s akciemi i s bydlením konečně dostavilo udržitelné oživení. Američané by se tak mohli zbavit strachu, který v nich zanechala krize roku 2008. Naděje je dobrá věc, nesmíme ale zapomínat na to, že pohyb zmíněných trhů a vývoj v ekonomice nemá v delším období velkou souvislost (ekonomové říkají, že mají jen nízkou korelaci). Ekonomika je složitý systém s mnoha neustále se pohybujícími částmi. Již roky zkoumám to, jaký vliv na ekonomiku má sociální psychologie a důvěra.
Často sledované indexy spotřebitelské důvěry a sentimentu neposkytují dostatečný obrázek. Namísto nich se snažím používat indexy důvěry ve valuaci akciového trhu, které je možno sledovat na stránkách Yale School of Management. V únoru šestiměsíční průměr ukazoval, že 72 % institucionálních investorů a 62 % drobných investorů věří, že trh není příliš drahý. Může se zdát, že tyto hodnoty jsou vysoké, ale před vrcholem roku 2007 dosahovala obě čísla úrovně 80 %.
Pro sledování valuace samotné používám cyklicky upravený PE poměr, tzv. CAPE. Jde o reálnou hodnotu indexu Standard & Poor’s 500 dělenou desetiletým průměrem reálných zisků na akcii. Nyní CAPE dosahuje hodnoty 23, dlouhodobý průměr ale dosahuje jen hodnoty 15. To ukazuje, že akcie jsou poněkud předražené a návratnost bude v následujících letech nižší. V roce 2000 dosahovalo CAPE hodnoty 46 a pouze 33 % institucionálních investorů se domnívalo, že trh není předražený. I tak se ale většina dotazovaných domnívala, že trh bude dále růst. Šlo o bublinu, kdy investoři tušili, že budou muset rychle utíkat. Přesně k tomu nakonec došlo a celý trh se propadl.
V roce 2007 dosahovalo CAPE hodnoty 27, 82 % institucionálních investorů věřilo, že ceny neleží přehnaně vysoko. Pravděpodobnost kolapsu akciového trhu byla považována za velmi nízkou – trh pak oslabil kvůli hypotéční krizi a sérii finančních problémů, které investoři nemohli anticipovat. Můžeme se snažit porozumět posunu v náladách trhu, ale stejně jimi nakonec budeme opět překvapeni.
(Zdroj: NYTimes, blog Gavyna Daviese)