Výroba elektřiny ve světě prochází v posledních letech významnými změnami. Na jednotlivých kontinentech i v jednotlivých zemích se liší zdroje primárních energií a následně i struktura zdrojů na výrobu elektrické energie. Celé globální odvětví v současnosti ovlivňují dva megatrendy. Na poli fosilních paliv probíhá bitva mezi uhlím a plynem. A na celou oblast fosilních paliv útočí obnovitelné energie. V souboji mezi uhlím a plynem neuvidíme ve středním období jasného vítěze. V USA je trendem posun k plynu, v Asii zůstává na prvním místě uhlí a v Evropě je obrázek smíšený. Význam obnovitelných energií se bude bezesporu zvyšovat. Pokračující růst poptávky po elektrické energii, který lze v následujících 20 letech čekat, poskytne dostatečné zdroje příjmů jak pro další rozvoj obnovitelných zdrojů, tak pro pokračující využívání fosilních paliv.
Podle IEA a jejího hlavního scénáře budoucího vývoje dosáhne světová populace v roce 2035 počtu 8,6 miliard, spotřeba energií se mezi lety 2010 a 2035 zvýší o 35 %. Jejím tahounem budou země mimo OECD, a to zejména z Afriky a Asie. Tyto země představovaly v roce 1973 pouze 36 % světové spotřeby energií, v roce 2010 už to bylo 55 % a v roce 2035 by to mělo být 65 %. S růstem poptávky souvisí i strukturální posun cen paliv směrem nahoru. Ten mimo jiné zvyšuje atraktivitu alternativních zdrojů energií. Kvůli změnám klimatu pak bude třeba většího rozvoje zdrojů s nižšími emisemi. Biomasa a vodní elektrárny pokryly v posledních 40 letech 14 % globální poptávky po primárních energiích a využití obnovitelných zdrojů bude v budoucnu rapidně růst.
Graf ukazuje základní scénář IEA týkající se struktury zdrojů na výrobu elektrické energie ve světě. Tmavě je vyznačen stav v roce 2010 a světle očekávaná struktura v roce 2035. Podíl uhelných elektráren by se měl snížit ze 41 % na 33 %, u plynových by mělo dojít k růstu z 22 % na 23 %. Mírný pokles podílu na celkových kapacitách by měl nastat i u jaderných elektráren, větší růst by měly zaznamenat elektrárny větrné.
Ve středně dlouhém období se nedá očekávat, že se v boji mezi plynem a uhlím objeví jasný vítěz. Důvodů je několik. Ceny plynu se budou na jednotlivých kontinentech i přes postupnou konvergenci nadále lišit. Investice do energetiky navíc nejsou určeny jen současným prostředím, ale i dlouhodobějším výhledem. Týká se to rovněž snah o omezení emisí a cen emisních povolenek. Možností dalšího vývoje v této oblasti je několik a i kdyby tyto ceny měly být vyšší, neznamená to automatickou výhodu pro plynové elektrárny. Podle některých názorů jsou i jejich relativně nižší emise stále příliš vysoko. K tomu musíme přidat další parametry, jako je regulační rámec, možnosti financování či míra liberalizace.
Ve Spojených státech je patrný příklon k plynu, v Asii naopak k uhlí. Situace v Evropě je smíšená, významnou výjimku představuje Německo. V roce 2012 tvořily obnovitelné energie už 22 % jeho zdrojů, v roce 2020 by to mělo být dokonce 35 % a v roce 2050 80 %. Snižuje se doba využívání plynových a uhelných elektráren, a to má negativní dopad na jejich ziskovost. Následně klesá atraktivita investic do těchto elektráren. Během posledních měsíců německé energetické firmy navíc několikrát pohrozily, že uzavřou i existující plynové elektrárny, což by ztížilo posun směrem od jaderné energie. Německo potřebuje spolehlivě fungující výrobu elektrické energie s rozumnými náklady. Posun směrem k novému energetickému mixu bude nakonec vyžadovat kombinaci větrných a slunečních elektráren s proměnlivou produkcí se systematicky důležitými plynovými a uhelnými elektrárnami.
(Zdroj: Deutsche Bank)