Pomůže více lenosti

Jeden manažerský guru za druhým nám radí, že můžeme a dokonce musíme dělat více a více. John Bernard radí podnikat rychlostí blesku, podobně se vyjadřuje Michael Port a Keith Ferrazzi tvrdí, že ani „jíst nesmíme sami“. Největším problémem dnešních společností ovšem není příliš málo práce, ale to, že jí je příliš mnoho.

Existuje příliš mnoho věcí, které nás zbytečně rozptylují a přerušují naši práci. Například Nizozemci se domnívají, že největším požíračem času jsou porady a hovoří o „vergaderziekte“, tedy nemoci porad a meetingů. McKinsey Global Institute ve své studii z minulého roku ale tvrdí, že nejhorší jsou emaily. Podle jeho odhadu stráví zaměstnanci na vyšších pozicích více než čtvrtinu svého času jejich psaním a reagováním na ně. I když se nemusíme shodnout na tom, co je vlastně nejhorší, jasné je to, že jsme pohlceni nesmyslnou činností. Porady se táhnou hodiny, generujeme emaily, protože to nevyžaduje velkou námahu a přemýšlení. K tomu tu je celé odvětví poradenství, které celé toto kolo roztáčí rychleji a rychleji.

Výsledkem uvedeného je pracovní přetížení, které znamená epidemii zejména ve Spojených státech. Podle některých průzkumů spí pracující Američané asi šest hodin denně, asi 80 % z nich pracuje i poté, co odejde z firmy domů, 69 % z nich neusne bez kontroly emailové schránky a 38 % z nich tak běžně činí při večeři. To vše zmenšuje naši schopnost zaměřit se na skutečnou práci. Gloria Mark z University of California v této souvislosti provedla experiment s 13 programátory. Na pět dní jim byl odepřen přístup k emailu a ukázalo se, že jejich koncentrace na práci byla v té době větší.

Je čas, abychom změnili přístup. Keith Murnighan z Kellogg School of Management tvrdí, že nejlepší je „nedělat nic“. Manažeři by podle něho měli zavést jasná pravidla, nabrat správné lidi, poskytnou jim motivaci a přestat jim zasahovat do práce. Za příklad dává Eastman Kodak v dobách největší slávy této firmy. Po restrukturalizaci tam vznikla malá divize, která neměla žádného vedoucího a nemusela se zodpovídat ani nikomu z vedení. To se o ní dozvědělo až poté, co byla chválena jedním zákazníkem. Možná, že takový přístup je příliš extrémní, ale určitě tu jsou pádné argumenty pro to, abychom v některých oblastech dělali méně. Tedy abychom například omezili porady, emaily a dokonce i počet příliš starostlivých nadřízených.

(Zdroj: Economist.com/blogs/schumpeter)