Politická krize, stávková vlna a neutěšená bezpečnostní situace v Libyi ochromila nejdůležitější sektor ekonomiky. Země, která se v roce 2011 v krvavé občanské válce zbavila diktátora Muammara Kaddáfího, je smýkaná vírem kmenových rivalit, nespokojenosti s hospodářskými poměry a rozporů paramilitárních bojůvek. Podlé státní těžařské společnosti vývoz ropy téměř ustal, těžba se propadla na 10 % předválečné úrovně. Ztráty jdou do miliard dolarů.
Ještě v srpnu Libye vyvážela alespoň 300 tisíc barelů denně, nyní byl export klíčové suroviny kvůli stávkám v přístavních terminálech zcela přerušen. V hlavním městě Tripolisu v posledních dnech často neteče voda, výpadky elektřiny dosahují zhruba 4 hodin denně.
Začátkem minulého týdne se zastavily suchozemské vrty a celková produkce se propadla na 130 tisíc barelů denně. Po několika dnech se stav jen mírně zlepšil a produkce vzrostla na 150 tisíc barelů denně, což odpovídá desetině úrovně před občanskou válkou, kdy země vyvážela 1,2 mil. barelů za den. Během války těžba rapidně klesla, avšak už několik měsíců po Kaddáfího smrti se podařilo poničenou infrastrukturu opravit a těžbu rychle obnovit. V lednu činila produkce 1,4 mil. barelů za den.
Premiér Ali Zidan se s chaosem vypořádává těžce. K dispozici má nezkušený policejní sbor a neprofesionální armádu, které po osmiměsíční občanské válce zatím nebyly schopny plně převzít bezpečnost ve státě do svých rukou. Pokusy o sjednocení, obnovení základních služeb a zavedení vlády zákona zatím příliš úspěšné nejsou. Při nájezdu militantů loni v Benghází zahynul americký velvyslanec v zemi.
V pátek k Zidanově rezignaci kvůli „neschopnosti“ vyzval nejvyšší libyjský duchovní muftí al-Sádik al-Ghirjání. Premiér čelí ostré kritice i ze strany Muslimského bratrstva, které v parlamentu požaduje vyšetřování jeho činnosti, což by mohlo vést k vyslovení nedůvěry. Islamisté Zidana obviňuji z toho, že ze státní kasy platí tisíce polovojenských jednotek, které však k pořádku nijak nepřispívají a často podnikají akce na vlastní pěst. Bratrstvu se také nelíbila premiérova nedávná návštěva v Egyptě, kde byl před měsícem při vojenském převratu svržen legitimně zvolený prezident z tamní pobočky Muslimského bratrstva.
Ozbrojené bojůvky ovládly a uzavřely vrty a ropovody na západě země, které slouží převážně pro domácí spotřebu. Na východě protesty a stávky paralyzovaly exportní terminály. Krom vyvážení ropy je nemožné dovážet topný olej do elektráren. Pracovníci ropných zařízení a terminálů požadují vyšší mzdy a lepší zbraně proti kriminálním gangům, které ropu kradou a pak prodávají na černém trhu. Někdy se dokonce s nabídkami obrací na nadnárodní koncerny. Federalisté zase od Tripolisu chtějí větší samostatnost pro východní část země – Kyrenaiku. Podle centrální banky stávající stav ekonomiku po několika měsících zruinuje a stát nebude mít ani na vyplácení mezd.
Voda v Tripolisu neteče kvůli kmenu Megraha, který od elektřiny odpojil pumpy čerpající ji do města z jihu země. Kmen se tak mstí za únos své členky Anoud el-Senoussi, dcery šéfa Kaddáfího tajných služeb, který byl po občanské válce uvězněn.
Analytici podotýkají, že s podobnými, i když menšími problémy se potýká řada jiných zemí na Blízkém východě, které byly zasaženy revoluční vlnou Arabského jara či vnějšími ozbrojenými zásahy a občanskými válkami. Potíže s dalším navyšováním produkce má po velmi slibném startu například Irák. Všeobecně jsou na vině slabé státní instituce a nedostatek konsensu mezi vládnoucími elitami.
(Zdroje: AP, Al Monitor, Bloomberg)