Obecně se tvrdí, že finanční krize roku 2008 nastala proto, že několik významných ekonomik šlo po neudržitelné cestě. Hovoří se o nadměrných výdajích, prudce rostoucím dluhu, bublinách na trzích s aktivy a následných nerovnováhách. Pokud v makroekonomii hovoříme o příliš rychlém růstu či příliš velké produkci, obvykle používáme nějaké měřítko potenciálního produktu či produkční mezery. Jestliže HDP leží nad potenciálem (produkční mezera je pozitivní), říkáme, že jde o neudržitelnou situaci. Většinou to ale zjistíme až po krizi, kdy přepočítáme odhady potenciálního produktu a tvrdíme, že předkrizový vývoj byl neudržitelný.
Dobrým příkladem je Lotyšsko. To utrpělo velké ztráty na produktu a dnes se z nich zotavuje. MMF přišel nedávno s analýzou, ve které tvrdí, že současný produkt není moc daleko od potenciálu, produkt v roce 2007 měl být vysoko nad ním. Tuto studii kritizoval třeba Paul Krugman, Jeremie Cohen-Setton kritizuje odhady potenciálního produktu u evropských zemí celkově. A co nám o potenciálním produktu říkají naše modely? Ne moc. Modely neoklasické pracují s fluktuacemi, které jsou vždy optimální, takže je těžké hovořit o nějakém neudržitelném růstu. Modely keynesiánské hovoří o tom, že produkt může být „příliš vysoko“, ale i ty je těžké napasovat na vývoj v zemi jako Lotyšsko.
Osobně se domnívám, že jsme ohledně let před krizí příliš pesimističtí. Hovoříme o tom, jak bylo naše chování neudržitelné, za příklad dáváme bublinu na trzích s aktivy. Z takového popisu ale není jasné, proč by v té době měla ekonomika překračovat svůj potenciál. Dáváme rovnítko mezi neudržitelnou spotřebu či příliš vysoké ceny aktiv na straně jedné a příliš vysokou produkci na straně druhé. Zaměstnanost může být vysoko, ale ne „příliš vysoko“. Podle mého došlo k tomu, že nerovnováhy vytvořené během krize nyní vedly k poklesu produktu pod potenciál. Možná, že ten jsme nikdy nepřekročili. A pokud ano, pouze mírně. Když budeme uvažovat tak jako doposud, budeme přílišnými pesimisty a cyklický propad budeme vydávat za strukturální problémy.
Podobné úvahy nejsou akademickou diskusí. Jestliže používáme špatný analytický rámec, vytvoříme i špatný recept na řešení. Nezaměstnanost je vysoko, kapacity nejsou využívány. Investice nedosahují nutné výše. Naši pasivitu si ale můžeme ospravedlnit tvrzením, že nejsme daleko od potenciálu, a také obavami z dalších bublin a vysoké inflace.
(Zdroj: Blog Antonia Fatáse, profesora ekonomie na INSEAD)