Přesně před rokem začaly trhy počítat s tím, že se novým japonským premiérem stane Šinzó Abe a že provede hlubokou změnu v ekonomické politice země. Nyní je jasné, že bylo dosaženo určitého pokroku, ale některým klíčovým problémům se vláda doposud vyhýbala a leží před ní ještě velké výzvy. Prvním krokem vlády byl krok nejjednodušší, tedy dramatická expanze rozvahy centrální banky. Ta by měla pokračovat až do doby, kdy inflace dosáhne cíle stanoveného na 2 %. Vystřelen byl i druhý „šíp“ reforem, kterým je fiskální stimulace. Třetím šípem mají být strukturální reformy, ten ale zatím vystřelen nebyl. A zdaleka nejtěžším krokem je vystřelení čtvrtého šípu, který představuje zvýšení daní zaměřené na dosažení dlouhodobé fiskální stability. To se ale týká ještě vzdálenější budoucnosti.
První výsledky, které přinesla změna politiky Bank of Japan, byly povzbuzující. Růst její rozvahy sice neměl výraznější dopad na růst úvěrů, což se ale čekalo. Změna ovšem vyslala mocný signál měnovým trhům a jen následně oslabil o 22 %. A tato devalvace měla za následek růst cen akcií o 59 %. Devalvace přitom nebyla považována za hlavní cíl nové strategie, doposud je ale jejím nejsilnějším nástrojem. Povzbuzující je i oživení ekonomického růstu, který v první polovině letošního roku dosáhl 4 %. Částečně jde i o důsledek přechodné fiskální stimulace a normalizace exportů do Číny. Devalvace ale zlepšila konkurenceschopnost a růst indexu Nikkei podpořil efektem bohatství spotřebu.
Do kladných čísel se dostala i inflace, což je z dlouhodobého hlediska nejdůležitější. Po mnoho let se totiž pohybovala v záporných hodnotách. Změna přišla z velké části vlivem růstu dovozních cen, mzdy zatím nerostou a jádrová inflace se drží u nuly. Inflační očekávání ale ve velké části ekonomiky rostou, a to je pro Japonsko poměrně významným vítězstvím. Výsledkem je pokles reálných sazeb, který můžeme považovat za finanční represi. Ta je sice negativní pro penzisty, kteří žijí z příjmů z dluhopisových investic. Je tu ale naděje, že nízké reálné sazby pomohou dostat veřejný sektor z jeho finančních problémů. Japonsko pak svou politikou také ukázalo, že monetární politika může být efektivní i v případě, že se sazby pohybují blízko nuly.
V posledních měsících je však reakce inflace na růst rozvahy BoJ slabá. Zdá se, že je to způsobeno zklamáním, které přinesly další reformní kroky. Kritickou součástí nové strategie mají být reformy na trhu práce, ve veřejném sektoru a dalších oblastech. Podle všeho jsou ale tyto kroky odkládány kvůli dobře známým politickým sporům a nyní je namístě skepse. Bez strukturálních reforem obrátí trhy svou pozornost zpět k fiskálním problémům, jejichž řešení leží v nedohlednu. Spolu se stárnoucí populací jde přitom o nejpalčivější problém, kterému země čelí.
Premiér po dlouhém rozhodování přikročil ke zvýšení daně z obratu z 5 na 8 %, dojít by k němu mělo v dubnu příštího roku. MMF odhaduje, že to utáhne fiskální politiku o více než 2 % HDP a růst tak klesne asi na 1 %. To je ale pro Abeho nepřijatelné a plánuje tak další kolo fiskální stimulace ve formě investic do infrastruktury a daňových úlev pro firmy. Růst tak možná nakonec dosáhne asi 2 %, zároveň se ale oddálí fiskální konsolidace. Velkou neznámou pak zůstává to, zda je možno dosáhnout této konsolidace, aniž by se ekonomika opět neponořila do recese. Pokud ne, může v budoucnu dojít k další monetizaci vládního dluhu a ještě větší devalvaci a vyšší inflaci. Jestliže se tomu chce Abe vyhnout, musí vystřelit všechny své šípy.
(Zdroj: Blog Gavyna Daviese)