Evropě dlouhodobě chybí trvalé hlubinné úložiště jaderného paliva. V Česku o možnost hostit tak významné zařízení nikdo nestojí, i když by s ním přišla pořádná dotační sprcha. Jak jsou na tom Spojené státy? V zemi, která provozuje nejvíc reaktorů na světě a disponuje nekonečnými plochami pouště a pustiny, by to teoreticky takový problém být neměl. Opak je pravdou.
Američtí zákonodárci se debatou o trvalém úložišti zabývají několik desetiletí. Vláda v posledních třech desetiletích utratila 15 mld. USD za zkoumání možnosti pohřbít palivo hluboko pod masiv hory Yucca v Nevadě, avšak prezident Barack Obama v roce 2010 plán zrušil (možná proto, že lídr demokratické většiny v Senátu Harry Reid je právě z Nevady) a nařídil týmu odborníků prozkoumat téma znovu. Ti však letos došli k závěru, že jinde než hluboko pod zemí vyhořelé tyče v bezpečí nebudou, a tak se opět začalo s hledáním vhodného místa.
Mezitím se pro jaderný odpad našlo náhradní útočiště: elektrárny, které jej produkují, nebo už dosloužily. Nejvíc, zhruba 70 tisíc tun, ukrývají speciální sudy v bazéncích elektráren ve státě Illinois.
Podobně jsou na tom provozy ve 29 dalších státech, kde se hromadí vyhořelé tyče, které zde zůstávají po dobu 40-50 let, i když je možné proces prodloužit, ovšem s většími náklady. Ve čtyřech dalších státech je palivo uchováváno v areálech odstavených bloků. Podle kritiků je tento způsob skladování drahý a místy i nebezpečný, jelikož na to elektrárny nebyly uzpůsobeny. Daňové poplatníky prý může liknavost federální vlády vyjít na miliardy dolarů.
„Tohle není dlouhodobé řešení,“ tvrdí Everett Redmond z oborové organizace NEI, jejímiž členy jsou i velké energetické společnosti Exelon či Southern Co. Stát i odvětví mají vůči občanům „povinnost vyřešit otázku jaderného materiálu,“ dodává. Americká vláda tuto povinnost má ze zákona stanovenu od roku 1998. Místo v hoře Yucca vybral Kongres už v roce 1987.
Jelikož stát svým závazkům nedostál, stal se žalovanou stranou v téměř 80 sporech, v jejichž rámci se utility a další dodavatelé elektřiny snažily kompenzovat dodatečné náklady vzniklé kvůli absenci hlubinného úložiště. Soudy jim zatím přiřkly 2 mld. USD. Obamou sestavená komise odhaduje, že do roku 2020 by se účet za nedodržení slibu mohl vyšplhat na 20,8 mld. USD. Kvůli nutnosti zavřít 70 reaktorů do roku 2050 by roční provozní náklady na skladování paliva v odstavených elektrárnách mohly dosáhnout 550 mil. USD.
Federální vláda od roku 1983 na výstavbu trvalého úložiště od utilit vybrala 29 mld. USD. Ministerstvo energetiky čelí žalobě proti dalšímu vybírání skladištního poplatku. Jiný soud v srpnu rozhodl, že regulátoři musí pokračovat ve vyhodnocování lokality Yucca, avšak na to prý nejsou peníze. Navíc Yucca stejně nemůže pojmout vyhořelé palivo z celých Spojených států.
Po vyjmutí z reaktorů jsou palivové tyče uloženy do bazénků, kde musí zůstat zhruba pět let, než se dostatečně zchladí. Poté mohou být přendány do kontejnerů z oceli a betonu a skladovány nasucho. Vybudování suchého skladu stojí kolem 20 mil. USD a jeho roční provoz 7 mil. USD. Více než dvě třetiny amerického vyhořelého paliva jsou zatím uloženy v bazénech.
Podle některých environmentálních skupin je to příliš velký podíl a více paliva by mělo být přemístěno do sudů, které vyrábí například francouzská Areva či tuzemská Škoda JS. „Pokud by chladicí voda v bazénech byla kvůli nehodě či teroristickému útoku vypuštěna, zvýšila by se pravděpodobnost nebezpečného požáru, který by mohl rozšířit radiaci,“ tvrdí Giselle Barry, mluvčí senátora Edwarda Markeyho, který upozorňuje na nedostatečná bezpečnostní opatření v elektrárně Pilgrim, 61 km od Bostonu.
Ani sudy, v nichž je palivo skladováno nasucho, ale podle odborníků nejsou zcela bezpečné. Navíc jejich životnost dosahuje pouze 100 let, přičemž palivo je aktivní další desítky tisíc let.
Nejdál s budováním trvalého úložiště pokročili Finové, kteří již začali hloubit v lokalitě Onkalo. Sklad by měl pojmout palivo vyhořelé v průběhu 100 let a ochránit ho před požáry, povodněmi a dalšími riziky nejméně 100 tisíc let. Úložiště bude hluboké zhruba 400 metrů a začne fungovat od roku 2020; náklady se odhadují na 4 mld. USD. Onkalo bude přijímat jaderné palivo pouze z finských reaktorů. Podobné úložiště by později mělo dokončit i Švédsko.
(Zdroje: Bloomberg, Reuters, (549 CZK, 0,00%), SÚRAO)