Nassim Taleb je vulgární a bombastický tlučhuba a já ho mám rád. Ve svých knihách široké veřejnosti velmi dobře vysvětluje hluboké a důležité problémy financí. Někdy je přínosné i jeho shazování ekonomů (líbí se mi zejména jeho výraz „makrokraviny“). Sám je ale někdy rozšiřuje. V lednu 2010 všem radil, aby otevírali krátké pozice na amerických vládních dluhopisech. Tento poradce hedge fondu a autor knih o financích řekl: „To není žádná věda. Úplně každý by měl otevřít krátké pozice na amerických obligacích. Dokud budeme v novinách vidět Larryho Summerse mířícího do Davosu, tyto pozice musíme držet ještě jeden rok. Znamená to totiž, že vláda neví, která bije. A tento obchod bude dobrý tak dlouho, jak dlouho bude Bernanke ve své funkci.“
Taleb také doporučuje sázky na hyperinflaci, a to přes opce na zlato a stříbro a přes prodej vládních dluhopisů. Může jít o dobré investiční rady. Pokud je velká pravděpodobnost malé ztráty vyvážena malou pravděpodobností u obrovských zisků, má smysl dát trochu peněz na nákup put opcí na vládní dluhopisy, které jsou hluboko mimo peníze. Je možné, že právě tak Taleb uvažuje. Jeho makroekonomie je v tomto případě ale hrozná.
Taleb v únoru roku 2010 tvrdil, že svět podceňuje hrozbu hyperinflace a že nakonec pochopí, že nebezpečí je větší, než se zdá. To by vedlo k prudkému růstu výnosů vládních dluhopisů a každý, kdo by na nich měl krátké pozice, by vydělal ohromné zisky. Historická zkušenost ale stojí proti takovému pohledu. I přesto, že byla ohlášena další kola kvantitativního uvolňování, zůstala inflace nízko. Jinak řečeno, ti, kdo se domnívali, že „tištění peněz“ a deficity povedou k vysoké inflaci, museli svůj pohled na svět přehodnotit. Ale pravděpodobně se tak nestalo dříve, než byla globální ekonomika jejich názory poškozena.
Takže Taleb dal jednu špatnou investiční radu. To by nemělo být nic mimořádného. Pokud sázíme na makroekonomický vývoj, někdy se spleteme. Když ale John Aziz Talebovi jeho rady přes připomněl, dostalo se mu obvyklého výbuchu zloby: „Zas.... idiote, moje predikce vyšly. Měl bys vidět moje zisky z toho obchodu.“ Mně pak napsal: „Moje obchody byly OK.“ Tak se podívejme, jak se Talebovi skutečně vedlo. Když se podíváme na vývoj výnosů dvouletých a desetiletých vládních dluhopisů od chvíle, kdy své rady udělil, vidíme, že mohl něco málo vydělat.
Během prvních dvou měsíců ceny dluhopisů totiž skutečně mírně klesly. Kdyby Taleb své pozice uzavřel před květnem 2010, něco málo by vydělal. On ale radil držet krátké pozice po dobu jednoho roku. Pokud sám vystoupil po dvou měsících, této rady se nedržel. Kdyby držel krátké pozice rok, byl by zhruba na nule. To znamená, že riskoval a nedostal za to žádnou odměnu. V případě, že by pak někdo držel krátké pozice celou dobu, co byl Bernanke ve funkci, prodělal by hodně peněz.
Taleb neudělal nutně chybu v tom, že poradil otevřít krátké pozice na vládních dluhopisech. Určitě byl ale omyl zpětně tento obchod obhajovat a útočit na ty, kteří radí při makrosázkách opatrnost. Rozvinula se tu kultura hladu po riziku, která úzce souvisí s názorem, že „podstupování rizika vyžaduje koule“. Taleb sám tento přístup podporoval, když napsal: „Ti, kdo mají mozek, ale nemají koule, se obvykle stávají matematiky. Ti, kdo mají koule, ale nemají mozek, se stanou mafiány. A ti, kdo nemají ani jedno, se stanou ekonomy.“ Když se ho zeptali na to, jaká profese má obojí, odpověděl, že obchodníci na trzích. Pro průměrného investora je tato testosteronová kultura špatná. Všichni si zde totiž myslí, že jsou lepší než ostatní a proto ignorují rizika. Je to pravděpodobně i důvod, proč jsou ženy v obchodování lepší než muži.
Sázky jako krátké pozice na vládních dluhopisech jsou velice testosteronovou záležitostí. Když děláte makrosázky, nezajistíte se proti nim (pokud se zajistíte, není to skutečná makrosázka). Zároveň je tu velmi malá pravděpodobnost toho, že vaše alfa bude pozitivní, protože makroekonomická data jsou široce dostupná a sledují je všichni. Jak mi jednou řekl jeden úspěšný správce hedge fondu: „Všechna data, která jsou finančně využitelná, stojí peníze. To je důvod, proč jsou makroekonomická data zadarmo“. A víte o makru něco, co ostatní nevědí? Lidé jako Taleb vám tvrdí, že ano. Vaše koule by vám rády tvrdily to samé. Pravda je ale opačná. Když vám někdo říká, že nejde o žádnou vědu, věřit byste mu neměli.
(Zdroj: Noahpinion)