Geopolitická analýza je tak snadná, že ji může provést každý. Stačí vzít pár historických analogií, přimíchat několik stereotypů týkajících se dané země a také je třeba vypadat hodně chytře. Proč bychom to tedy nezkusili i my? O co tedy Rusku na Ukrajině jde a co se s tím dá dělat?
Myšlenka první: Historicky je Rusko opatrný národ. Po první vlně teritoriální expanze už proběhlo jen pár dalších zabrání cizího území, a to platí i o době po vítězství ve druhé světové válce či po vítězství nad Napoleonem. U velké země je opatrnost namístě. Máte už tak hodně a můžete více ztratit, než získat. Menší země, jako jsou Německo či Japonsko a Francie, mají nutkání k expanzi mnohem vyšší.
Myšlenka druhá: Bude-li Rusko expandovat, bude to směrem na západ. Na východ od něj se totiž nacházejí řídce obydlené země, které už jsou stejně pod jeho vlivem. A nalézá se tam také Čína, která je spojencem Ruska. To už má tolik přírodních zdrojů, že kvůli nim se o nic pokoušet nebude. Jediná expanze, která by posunula status Ruska, je u nějaké hustě obydlené země ve východní Evropě. Není tak úplně jasné, proč by to chtělo Rusko udělat, ale o tom později.
Myšlenka třetí: Rusko má pro získání dominance ve východní Evropě velmi jednoduchou strategii. V principu využívá etnické rozdíly, pokud je třeba, trochu je rozvíří. Pak už mu stačí to, že Rusové jsou shodou okolností obvykle tím největším etnikem. Jde o pomalejší verzi toho, co používali třeba Mongolové či Britové. Pravděpodobně to vysvětluje i skutečnost, proč se Rusko tak vehementně snaží bránit tomu, aby etničtí Rusové přestávali hovořit ruštinou.
Myšlenka čtvrtá: Ruské instituce nejsou tak efektivní, jeho ekonomika si nikdy nevedla moc dobře. Vlastnická práva jsou slabá, to samé platí o infrastruktuře, průmysl není konkurenceschopný, zdravotní stav populace je špatný, atd. A Rusko hlavně trpí na masivní politické kolapsy. Nikdo přitom neví, zda se Putinovi podařilo vytvořit něco stabilnějšího než předchozím vůdcům.
Jak tedy lze zabránit expanzi Ruska na Ukrajinu a v budoucnu i někam jinam? Zdá se, že funguje současná strategie, v jejímž rámci Rusko za své intervence platí vysokou cenu. Rusko doposud neposlalo své jednotky na východ Ukrajiny i přesto, že ukrajinská armáda slaví v boji proti rebelům úspěchy. Možná bude nutné zvýšit americkou vojenskou přítomnost v Polsku a v baltských zemích. Také bychom se měli snažit o podporu ekonomik, které s Ruskem sousedí. To by mělo vést k větší popularitě jejich vlád. Dá se toho dosáhnout dohodami o volném obchodu. V případě Ukrajiny už je situace tak chaotická, že to provést nelze. Ale u Rumunska, Polska, baltských ekonomik a dalších zemí je to vhodné.
Nejdůležitější je ale to, že bychom měli prostě čekat. Ruský systém nestojí na pevných nohou a je náchylný na šoky. Putin bude stárnout, nakonec zemře a nezůstane po něm žádná velká stabilita. Ceny energií se začnou hýbat, ruská ekonomika se dostane do chaosu. Nízká míra porodnosti bude tlačit na vládní finance. Náklady spojené se zabráním nových území nebudou doprovázet žádné nové příjmy. I kdyby Rusko zabralo polovinu Ukrajiny, celé Bělorusko a další podobná území, nestane se z něj velká hrozba pro jádro Evropy. Předtím totiž zkolabuje.
Jeho destabilizaci bychom měli mezitím pomáhat tím, že se budeme snažit o vytvoření technologií levných energií. Další možností je podpořit masovou imigraci Rusů a tím v dlouhém období zmenšit velikost ruských etnických menšin. Hlavní je ničeho se nebát a prostě čekat. Pokud zrovna nejste z nějakého malého etnika u hranic s Ruskem, medvěd vás neohrožuje.
Zdroj: Blog ekonoma Noaha Smithe