Španělská ekonomika prochází oživením. To je samozřejmě dobrá zpráva. Příčinou je hlavně nákladová konkurenceschopnost této země a zlepšení produktivity a ziskovosti španělských firem. Jde tedy o zdravé oživení tažené nabídkovými faktory. I tak se ale můžeme ptát, zda je tento vývoj radostnou zprávou. Tato otázka je relevantní s ohledem na to, zda španělské oživení podporuje růst celé eurozóny, či zda jde o hru s nulovým součtem mezi jednotlivými zeměmi měnové unie.
První graf ukazuje meziroční vývoj španělského HDP. Před rokem 2007 dosahovalo tempo růstu této ekonomiky až 4 %, po krizi produkt klesal 4% tempem. V roce 2010 a 2011 nastalo krátké oživení, následovala ovšem další recese. V roce letošním se ale růst dostává zase do kladných hodnot:
Druhý graf ukazuje vývoj jednotkových nákladů práce ve Francii, Itálii a Španělsku (relativně k jednotkovým nákladům práce v Německu). Francouzské náklady se drží znatelně nad německými, italské náklady se německým od roku 2008 výrazně přibližují. Naopak španělské jednotkové náklady práce se od roku 2008 od německých vzdalují a nyní dosahují přibližně 86 % německých jednotkových nákladů práce.
Z pohledu na vývoj ve Španělsku, Francii, Itálii a Německu je patrné následující: Růst investic ve Španělsku jde ruku v ruce s jejich poklesem ve Francii a Itálii. Polovina růstu španělských exportů je odrazem růstu podílu na trhu ve Francii, Itálii a Německu. A zdá se, že část výrobních kapacit přešla z Francie a Itálie do Španělska. Nelze tedy říci, že španělské oživení je pouhou hrou s nulovým součtem mezi jednotlivými zeměmi eurozóny. Částečně tomu tak ale je a španělský úspěch se negativně projevuje v jiných ekonomikách měnové unie.
Zdroj: Natixis