Souhlasím, že „CO“ je mnohem významnější, než forma, jakou se veřejnosti podá. A přestože dozajista máte pravdu, že QE není všemocným lékem na hospodářské potíže, v aktuální situaci ECB moc jiných trumfů v rukou nezbývá. O dodávky likvidity z programu LTRO banky zájem nejevily, sazby jsou na minimech a oživení v eurozóně je pomalé. V kombinaci s nákladovým šokem v podobě poklesu cen ropy to následně znamená, že se dostáváme na dostřel reálné hrozbě deflace. S ohledem na zkušenosti Japonska (ta tzv. ztracená dekáda) je obava z poklesu cen poměrně nasnadě. Růst inflačních očekávání, kterým by QE mělo dopomoci, proto vnímám (nutno dodat bohužel) jako logickou volbu. K Vámi zmíněnému účtování – tohle je všeobecný neduh samotné povahy ekonomiky postavené na komerčním bankovnictví a tzv. fiat penězích. Jejich expanzí a restrikcí dochází ke smršťování a kontrakci v hospodářském cyklu. Otázkou pak je, kdy ono zúčtování přijde. V USA QE nespustilo prudkou inflaci, jak mnohé teoretické koncepty proklamovaly. Možná přijde později, možná vůbec. V tom je právě kouzlo reality, kde teoretické základy dostávají nový rozměr a často se od původních závěrů zcela odchýlí. Ještě jedna věc k ECB. ECB sice možná nejednala v posledních letech vždy úplně správně, nicméně často jí k tomu vedly nevyhnutelné okolnosti. Tak například v roce 2009 reagovala na finanční krizi, která se díky sekuritizaci rozlila do celé ekonomiky. Následně odkupovala řecké a periferní dluhopisy, když země čelily defaultu. Tím vlastně zachraňovala eurozónu, která je svou povahou velice křehkým skupenstvím (zdaleka nikoliv optimálním dle Mundelova teoretického konceptu). Nyní pak zachraňuje hospodářství eurozóny, ve kterém existují markantní ekonomické nerovnosti (např. rozdíly mezi Řeckem a Německem), které země společně přes veškerou snahu nejsou úplně ochotny řešit (neexistuje společná fiskální politika). I proto je debata ohledně šikovnosti ECB nutně debatou o celém hospodářském systému eurozóny. Rozhodně se nechci stavět do pozice obhájce ECB, snažím se jen poskytnout druhý pohled, který se občas v hromadě (často oprávněné) kritiky ztratí. Pro mě osobně je mnohem důležitější soustředit se na důsledky, které ECB svým rozhodnutím může finančním trhům přinést (vliv na eurodolar, akcie, dluhopisy). Měnověpolitické hodnocení bych proto raději přenechal fundovanějším odborníkům (za Patrii určitě kolega Tomáš Vlk). Nicméně moc děkuju za zajímavé podněty k zamyšlení. Vychází mi z toho všeho ono tradiční – nic není černé nebo bílé. ?
JŠ
Dobré odpoledne, dovolím si ještě přidat reakci. Proč bych měla být já jako občan, který není omotán nesplatitelným dluhem, vítat, že ECB chce "naplnit inflační očekávání"? Mě osobně inflace poškozuje. Je dobře, že ECB nákupem státních dluhopisů "zachraňovala eurozónu"? Podle mne ne. Ano, ECB se snaží řešit problémy, ale problémy k jejichž vzniku a prohlubování významnou měrou přispívá. No, bylo by to na dlouhé debaty ˘ tak raději přeji, pohodový zbytek dne, klidný pátek a krásný víkend.
Marťanka