Většina pozornosti se sice dál ubírá směrem k Doněcku a Luhansku, nicméně je jasné, že Ukrajina své problémy vojensky nevyřeší. Pokud existuje záchrana, nalézá se na konci domácích reforem a nového modelu rozvoje. Vzorem je sousedící Polsko, které ukazuje, jak se stát dobře spravovanou zemí se silnou dynamickou ekonomikou. Kdyby se země stala „slovanským tygrem“, přilákala by kapitál a zachovala by si kontrolu nad svým územím. Možná by přispěla i ke změnám v samotném Rusku. Nyní se ale nachází ve stavu charakterizovaném postsovětskou nefunkčností a ekonomickou stagnací. To znamená, že zůstává zranitelná, co týče Putinovy politiky a vlády.
Seznam kroků, které je na Ukrajině třeba učinit, je dlouhý. Jedna oblast ale vystupuje do popředí a může sloužit jako hlavní test schopnosti provést potřebné reformy. Jde o zvednutí cen energií na tržní úrovně. Liberalizace cen energií byla klíčovým transformačním krokem pro všechny postkomunistické ekonomiky. Je pozoruhodné, že ty, které k němu přistoupily, se nakonec staly demokraciemi s fungující tržní ekonomikou. Ty, které ho neučinily, zůstaly postsovětským hospodářstvím s odpovídajícím stavem firem a politiky.
Energetická politika určitě není jediným důvodem, proč se země vydá tím či oním směrem. Korelace je ale silná a souvisí s tím, že uměle nízké ceny energií vytvářejí výhody pro vybranou skupinu oligarchů. Ti hromadí závratné bohatství, protože systém jim umožňuje prodávat do zahraničí za ceny vyšší, protože se dostanou k potřebným licencím. Nakonec vzniká černý trh, kde jsou energie nakupovány za cenu pro domácnosti a prodávány za ceny mnohem vyšší. Vzniká penězovod, který korumpuje politiku a vše podřizuje zájmům oligarchů. Ti pak svůj vliv využívají pro zachování daného systému.
Kdyby byl současný systém nahrazen systémem tržním, jediným krokem by byl zlikvidován největší zdroj korupce. Jde o hlavní důvod, proč Naftogaz apeluje na vládu, aby ho provedla. Podle některých odhadů by spotřeba energií ze strany domácností klesla až na polovinu, naopak by vzrostla domácí nabídka. Výsledkem by mohlo být ukončení dovozů plynu z Ruska v roce 2017 a dosažení energetické soběstačnosti v letech 2018–2020.
Hlavním argumentem proti popsanému kroku je jeho dopad na nejchudší vrstvy obyvatel. Existují ale plány, jak tento dopad eliminovat a kdyby byl vytvořen nějaký systém podpory, s ním spojené náklady by stály za to, co by země získala. V delším období by se navíc dalo čekat, že vyšší nabídka a menší spotřeba povedou k opětovnému poklesu cen. Ukrajina už třikrát slíbila, že reformu provede. Nakonec ceny zůstaly tam, kde byly vždy. Nyní jsou ale oligarchové zdiskreditováni a veřejnost chápe, jaké škody páchá korupce, slabé veřejné finance a zranitelnost země vůči tlakům z Ruska. Všechny tyto problémy vyřešeny nebudou, energetická reforma je ale nutným krokem tímto směrem.
Autorem je David Clark.
Zdroj: BeyondBrics