Pokud někdo sleduje vývoj na rozvíjejících se trzích, musí mu být od počátku jasné, že řecká ekonomika není už delší čas schopná snížit poměr dluhu k HDP. Navíc nemá k dispozici flexibilní měnový kurz a netěší se tedy výhody, kterou mají země jako Turecko, Thajsko či dokonce Argentina. Poměr dluhu k HDP tak i přes velmi bolestivé fiskální utahování zůstává na 175 %, nedochází k ekonomickému oživení, pokračuje vybírání vkladů z bank a nezaměstnanost se drží velmi vysoko.
Následující grafy porovnávají vývoj v Řecku s některými rozvíjejícími se ekonomikami. V prvním najdeme vývoj primární rozpočtové bilance, ve druhém zadlužení veřejného sektoru relativně k produktu. Řecko tedy představuje zemi, která dokázala provést největší obrat ve své fiskální politice, ale i přesto míra jeho zadlužení neklesá a drží se na vysokých úrovních. Produkt dále klesá (viz třetí graf), zatímco v zemích jako Turecko či Thajsko roste. A nezaměstnanost v Řecku zůstává na zdaleka nejvyšší úrovni (viz poslední graf) a k jejímu výraznějšímu poklesu nedochází.
Dosažení ještě většího fiskálního přebytku je v Řecku, s ohledem na to, jak se vyjádřili voliči v posledních volbách, nepravděpodobné. Z uvedených zemí je pro Řecko posledních let relevantní zejména vývoj v Argentině před patnácti lety. V této zemi nastal kolaps důvěry investorů, přišlo ekonomické utrpení a sociální nepokoje. Přišel default (v grafu vyznačené roky t+2 a t+3), kurz pesa byl uvolněn a vláda zavedla několik kroků, které měly bránit odlivu kapitálu ze země. Kurz pesa nejdříve přestřelil, inflace se dostala na 26 %, ale produkt začal růst. Současná situace je tedy jednoduchá: Porovnání Řecka s některými rozvíjejícími se zeměmi ukazuje, že ekonomické problémy a postoje voličů už neposkytují prostor pro další bolest. Jiné členské země eurozóny si situaci uvědomují a jde jen o to, aby se vybral postup, který přinese jim a Řecku co nejméně bolesti.
Autorem je Simon Quijano-Evans.
Zdroj: BeyondBrics, Commerzbank