Jeden z nich vyrostl v USA jako syn pošťáka a svůj pokoj sdílel s babičkou. Ten druhý se narodil v Austrálii jako šestý z deseti dětí v dobře zajištěné domácnosti. Jeden začal prodejem drahých kovů, ten druhý před vstupem do bankovnictví pracoval pro McKinsey & Co. Tím prvním je Lloyd Blankfein s tím druhým James Gorman. Jsou to ředitelé posledních dvou samostatných investičních bank a .
Gormanovi je nyní 56 let a pod jeho vedením vsadila na brokerské služby pro retailové zákazníky. Blankfeinovi je 60 let a se orientuje zejména na trading, který na Wall Street dominoval před finanční krizí a který bude podle ředitele banky opět vynášet poté, co se značně snížil počet konkurentů na trhu. V současné době si vede, co se týče většiny finančních měřítek, lépe než . Dosahuje návratnosti vlastního jmění 11,2 %, což je ve srovnání s touto konkurenční bankou zhruba dvojnásobek. Generuje také větší tržby, a to s menším počtem zaměstnanců. Investoři ale preferují akcie a jejich cena roste rychleji.
Analytik Steven Chubak z Holdings tvrdí, že „lidé shledávají atraktivnější, protože v této bance probíhá transformace“. U se naopak sází na to, že opakovaně dokázala uplatnit své existující silné stránky. tak poskytuje služby obrovskému počtu klientů, kteří mají u banky uloženo v průměru 500 000 dolarů. má oproti konkurenci mnohem méně poradců a zaměstnanců, investice této banky jsou ale naopak mnohem vyšší a zahrnují vše od rizikových úvěrů nakoupených od evropských bank až po podíl v izraelské společnosti, která vyrábí software pro auta bez řidičů.
Obě banky spolu ale i nadále soupeří ve většině segmentů jejich podnikání a je to znát i na jejich vzájemných vztazích. Po problematickém IPO společnosti , které vedla banka , říkali bankéři z , že jejich konkurence bude ztrácet klienty. Lidé z pak rychle reagovali poukázáním na to, že na IPO pracovala i , ale vycouvala ve chvíli, kdy se vývoj začal ubírat negativním směrem. Rozdíly ve strategii obou bank jsou pak patrné i na tom, že si stále drží svou divizi obchodů s komoditami i přesto, že je předmětem intenzivní regulace. se naopak snaží o prodej divize ropy a plynu.
Gorman se vždy točil kolem firemních strategií, jako konzultant v McKinsey radil například bance Merrill Lynch. Blankfein naopak začínal jako měnový trader a do čela banky mu nakonec pomohly zisky z dluhopisových obchodů z let předcházejících finanční krizi. Gormanovi naopak pomohly ztráty dluhopisových traderů utržené během kolapsu trhu v roce 2008. Zatímco má dnes řadu finančních cílů týkajících se návratnosti, rizika či cash flow, nemá jediný stanovený cíl, který by se vztahoval k celé společnosti. Blankfein ale těží z toho, že jeho banka byla v posledních třech letech schopná dosáhnout nejvyšší návratnosti vlastního jmění v odvětví. A poukazuje i na to, že zbylé banky, které cíle mají, je obvykle snižují, protože nejsou schopny je dosáhnout.
je známa pro své agresivní chování a často je považována za symbol hamižnosti na Wall Street. Blankfein si pak ve své pozici počíná téměř státnicky – komentuje vývoj v celé ekonomice a vládní politiku, ziskům banky se naopak moc nevěnuje. Je u něj mnohem pravděpodobnější, že se bude s nějakým politikem věnovat filantropii, než že bude hovořit na investiční konferenci. Gorman se naopak věnuje investorům každé čtvrtletí po zveřejnění výsledků své firmy a věnuje se téměř výhradně své bance. Oba soupeři si ale váží jeden druhého, a jak říká Gorman: „Tlačíme se navzájem do toho, abychom byli lepší.“
Zdroj: Bloomberg