Dosadit do vlády ty nejlepší manažery a pak to vše nechat na nich?

Lidé v západních demokraciích jsou nejistí ohledně řady věcí, ale určitě ne ohledně pravidla „jeden člověk = jeden volební hlas“. Pokud někdo tvrdí něco jiného, je to pro nás šokující. Daniel A. Bell ale ve své nové knize (The China Model: Political Meritocracy and the Limits of Democracy), která se zaměřuje na čínský politický model a limity demokracie, tvrdí něco jiného. Podle něho je čínský autoritářský režim životaschopnou alternativou západním demokraciím a možná, že je dokonce i předčí. Bell je profesorem politické filozofie na univerzitě v Pekingu a jeho kniha je určitě velice zajímavá, i když mě o svých závěrech nepřesvědčil.

Bell na začátku knihy připomíná Winstona Churchilla a jeho tvrzení, že „demokracie je tou nejhorší formou vlády s výjimkou všech ostatních, které kdy byly vyzkoušeny“. Pro profesora je zarážející, že na Západě tak odmítáme možnost, že nějaký jiný systém je lepší v situaci, kdy jsme si vědomi toho, jaké slabé stránky demokracie má. Nepochopitelné je to podle něho zejména proto, že některé nedemokratické země dosáhly obrovského ekonomického úspěchu. Příkladem je Singapur a Čína. Poukazuje i na to, že Čína dosahuje mnohem lepších výsledků v oblasti výživy a boje s hladem než demokratická Indie.

Kniha se i základem dosažených ekonomických úspěchů. Netají se tím, že podobný zaměřuje zejména na to, jak jsou v jednotlivých systémech vybíráni političtí vůdci. Podle Bella je v této souvislosti nejlepší meritokracie. Právě v Číně podle něho funguje systém výběru a kariérního postupu, který se zakládá na dlouhé tradici politického konfucianismu. Ten je sice náchylný ke korupci a pasivitě, což lze pozorovat právě v Číně. Princip meritokracie je ale celkově výhodný a pro Čínu vhodnější než ten západní. Naopak, Západ se toho podle profesora může od Číny hodně učit.

Bell mimo jiné tvrdí, že v čínském systému by se někdo „s tak minimálními zkušenostmi s vládnutím, jako měl Barack Obama, nedostal ani do čela místní vlády“. Takové hodnocení může znít zajímavě, ale v čínském systému by neměla šanci celá řada politiků počínaje Churchillem a konče Rooseveltem. A třeba takový Abraham Lincoln v podstatě nechodil do školy. Voliči zase takoví hlupáci při výběru svých státníků nejsou.

Podle mého názoru je také jasné, že když už lidé dostanou volební hlas, nejsou ochotni se ho vzdát. Platí to jak o Západu, tak o zemích jako Japonsko či Tchaj-wan. Možná, že právě to, jak moc si vážíme práva volit, je v celé diskusi rozhodující. A v neposlední řadě by lidé měli volit proto, že neexistuje žádná „objektivně správná“ politika, kterou by stanovovali odborníci. Prostě nestačí dosadit ty nejlepší manažery a pak to všechno nechat na nich.

Autorem je Clive Crook.

Zdroj: Bloomberg