V českém prostředí se dneska problematika obnovitelných zdrojů bere příliš „zkrátka“, neumíme o ní dlouhodobě věcně diskutovat a měníme kormidlo příliš často, říká Aleš Jelínek, jeden ze zakladatelů společnosti E4U, jejíž akcie jsou kotované na pražské burze.
Patria Online: Jak hodnotíte z pohledu zakladatele společnosti její působení na trhu?
Společnost E4U je čistě projektová společnost. To znamená, že je to firma vlastnící výrobní technologie, konkrétně dvě elektrárny, ale veškeré další činnosti jsou minimální. Nezaměstnáváme interní právníky, vývojáře, účetní, či údržbáře. Veškeré služby máme outsourcované. Je to v souladu s definicí, se kterou fungujeme od začátku: kontrolovat náklady a maximalizovat akcionářský výnos a držet stabilní dividendu. Na burze tak nejsme mezi tituly, kterým jde primárně o růst akcií. Z tohoto pohledu jsem spokojený, výsledky jsou velmi dobré.
Patria Online: Jaké má projekt hospodaření?
Stávající projekty pocházejí z let 2008 a 2009, v té době bylo v ČR solárních elektráren jako šafránu a jejich existence nebyla exponovaným společenským tématem. Nepocházejí z období tzv. „solárního boomu“ a byly tedy zasaženy retrospektivní „solární daní“ na omezené období tří let. Tato skutečnost není dobrá, ale pořád lepší, než u jiných projektů. Navíc došlo k internímu refinancování a tím ke snížení nákladů na cizí kapitál. Můžeme tedy zopakovat to, co před čtyřmi lety: Nadále chceme držet dividendu na stávající úrovni 5,60 CZK, tedy 7 procent z původní upisovací ceny, celkový vnitřní výnos provozovaných projektů po dobu životnosti daných výroben je však vyšší.
Patria Online: Je podle vás projektové financování vhodné i pro další projekty? A doporučil byste ho investorům?
Způsob, jakým byla vytvořena E4U, může být podle mého přesvědčení příkladem pro jiné realizátory konkrétních projektů. A nezáleží na tom, jakých, může jít o developerské, infrastrukturální, či jiné projekty. Jde o zapojení veřejnosti (investorů) do lokálního projektů. Tento způsob financování je v jiných zemích naprosto standardní, v tuzemsku zatím málo obvyklý.
Patria Online: V jaké zemi EU se obnovitelným zdrojům podle vás daří nejlépe?
Viděno optikou celkové koncepčnosti a stability, pak je to Německo. Srovnám-li situaci v ČR a Německu, pak Němci jsou především schopni celospolečenské dlouhodobé věcné diskuse a analýzy na téma „budoucí energetická koncepce“. Postupují po malých krocích už od roku 1991 (tehdy schválili první legislativu týkající se dodávek zelené energie do sítě). Jejich energetický trh nikdy nebyl rychle a jednorázově přesubvencován. K prvnímu konsenzu o budoucím odpojení atomových elektráren došlo v roce 2000 a Německo samo sebe definovalo jako jednu z mála zemí na světě, která dokáže významnou technologickou revoluci, jakou je je přechod na obnovitelné zdroje, provést jako první. A hlavně – s nástupem obnovitelných zdrojů se řeší i dlouhodobé ekonomické efekty, krajinotvorba, redistribuce hodnot ve společnosti i otázka rozdělení nákladů a zisků mezi výrobce a spotřebitele.
Patria Online: Proč se v Německu daří obnovitelným zdrojům lépe než v ČR?
Německo vyrábí přes 25 % elektrické energie z obnovitelných zdrojů a drtivá většina lokálních projektů je financována právě podobným způsobem jako E4U – přes místní projektovou společnost. Tím si Němci vytvářejí postupně dostatečnou míru energetické nezávislosti. Pochopili, že zapojení samosprávy (obce), většího lokálního investora a drobných střadatelů do těchto projektů musí mít jasnou strategii: totiž WIN-WIN-WIN pro všechny účastníky. Je to tržní způsob financování, bez „zázračných eurodotací“.
Dalším důvodem, proč se projektům v Německu daří lépe je to, že legislativa v oboru obnovitelných zdrojů je v ČR velmi nevyzpytatelná a prakticky vylučuje jakékoliv dlouhodobé plánování. My jako česká společnost neumíme vytvářet dlouhodobé koncepce. V pondělí zavedeme penzijní reformu, tedy strategický celospolečenský projekt s důsledky na desítky let, v úterý založíme penzijní fondy, ve středu naverbujeme desítky tisíc lidí, kteří uvěří a vloží 2 miliardy korun a ve čtvrtek vše zrušíme. Takhle to jednoduše dělat nelze.
Patria Online: Jak vidíte budoucnost E4U?
Projekty, které má společnost v portfoliu, jsou pečlivě vybrané a jedny z nejkvalitnějších v ČR. Toto akcionáři již měli možnost poznat. Jakýkoli další projekt by musel splňovat minimálně stejná výnosová kritéria, jako mají stávající projekty. V opačném případě by došlo k naředění portfolia méně výnosovým aktivem. Laťka je nasazena hodně vysoko a i tady platí, že prioritní je akcionářský výnos, nikoliv objem aktiv jako takový. Pokusy o akvizici dalších projektů se finančně-matematicky ukázaly na rizikově očištěné bázi doposud jako nevýhodné.
Patria Online: Lze i dnes mluvit o konkurenceschopnosti obnovitelných zdrojů?
Při srovnání konkurenceschopnosti energetických zdrojů je důležitá metodologie výpočtu – toto se často pomíjí. Německá společnost si spočítala, že přechod na obnovitelné zdroje je pro ni celospolečensky výhodný. V ČR nám zatím chybí konsensus, rozhodujeme se zbrkleji a měníme příliš často kormidlo vývoje.
Otázka ale také je, co je konkurenceschopnost? V energetice je dána konkrétním místem, zemí a místními podmínkami. Přechod na obnovitelné zdroje je v německém pojetí zároveň přechodem z několika velkých výrobců na mnoho malých decentralizovaných zdrojů, inteligentních domů a výrobků, aut, spotřebičů, prostě „smart grid“ se vším všudy. Zjednodušeně řečeno: Pokud investici do větrného parku v Sasku rozpočítám na 10 let, pak mohu zjistit, že by bylo levnější tu elektřinu opravdu vyrábět jen a pouze ve staré účetně odepsané atomové elektrárně. Pokud ale vezmu v potaz, že ten větrný park se umí točit třicet let, pak zjistím, že posledních 15 let mi elektřina „teče zcela zdarma“, konkrétně mi jedna věž o výkonu 2MW vyrobí na několika čtverečních metrech přibližně 4000 MWh energie za rok. A to už jsou pěkná čísla.
Patria Online: Je podle vás správné, aby státy nějakou formou podporovaly obnovitelné zdroje energie?
Bylo správné, aby státy napříč Evropou podpořily rozjezd atomové energie? Forma podpory možná byla jiná: státní garance za úvěry konkrétních firem, přimhouření očí nad atomovým odpadem. Ačkoliv nemám rád státní zásahy jakékoliv povahy, tento historický zásah vytvořil celkem kvalitní infrastrukturu založenou na atomové energii. Dnes jsme ale v roce 2015 a konkrétně Němci si spočítali (znovu opakuji: spočítali, opravdu to není o emocích), že přechod na zcela novou technologickou infrastrukturu je pro ně z dlouhodobé perspektivy výhodný. Po řádné analýze a celospolečesnké diskuzi přijali tuto výzvu a drží směr. 99% té práce odpracuje trh, což je správné. V Čechách ten konsenzus nemáme, naše kroky jsou zbrklejší a kormidlo měníme velmi často. Toto může být pro realizátory destruktivní a v podstatě to brzdí trh jako takový.