Po většinu roku se vedení eurozóny vyhýbalo hledání způsobu, jak zvýšit odolnost měnové unie proti ekonomickým šokům. Nyní se zdá, že nalezlo další způsob, jak se vyhnout nepříjemným řešením: Přichází s tolika návrhy, že musí nutně dojít k chaosu. S prvním návrhem přišel francouzský ministr pro ekonomiku Emmanuel Macron. Ten požaduje, aby byla v eurozóně vytvořena ekonomická vláda, která bude mít svůj vlastní parlament a rozpočet. Vytvořena by měla být i funkce ministra financí, který by měl na starosti oblast investic a trhu práce. Macron se domnívá, že pokud bude setrvávat současný stav, povede k „sebedestrukci“.
Pár dní po Macronovi přišel s jiným návrhem holandský ministr financí Jeroen Dijsselbloem. Podle něho je v eurozóně třeba více „konvergence“ a koordinace národních ekonomických politik. Neměly by ale být zaváděny žádné nové instituce. Ministr se domnívá, že pokud vlády chtějí, aby jejich občané podporovali euro, musí zajistit, aby společná měna vedla k prosperitě.
Prezident Evropské komise Jean-Claude Juncker zase navrhuje celoevropský systém pojištění bankovních vkladů a později i společné ministerstvo financí. Řada ekonomů vnímá takový systém pojištění jako logický a nutný krok navazující na kroky směrem k bankovní unii. I umírněné návrhy týkající se vytvoření takového systému pojištění se ale setkávají s nesouhlasem v Německu. Tato země protestuje proti sdílení rizik v eurozóně a její ministr financí Wolfgang Schäuble tak přichází s další možnou strategií.
Schäuble hovoří o tom, že nelze „stavět vůz před koně“. To znamená, že eurozóna musí nejdříve učinit celou řadu opatření a pak se může hovořit o společném systému pojištění depozit. Mezi nutné kroky patří dohled nad tím, že členské země skutečně implementovaly pravidla, na kterých se společně dohodly. Podle německého ministra financí je ale také nutné, aby banky nejdříve dostatečně navýšily kapitál podle toho, kolik vládních dluhopisů drží ve svých aktivech. A k tomu by měl být vytvořen systém, který by umožnil organizovanou restrukturalizaci dluhů nesolventních vlád.
Schäuble sice říká, že nakonec může dojít i k vytvoření společného ministerstva financí, ale nejdříve by měla být vytvořena „fiskální rada“, která by dohlížela na dodržování pravidel týkajících se národních rozpočtů. Nyní to je v kompetenci Evropské komise, ale ta je podle Němců příliš měkká vůči některým významným zemím EU. Schäuble tak sleduje strategii „rozděl a panuj“. Země, které podporují společný systém pojištění depozit (např. Itálie a Portugalsko), budou blokovat kroky, které by zpochybnily bezpečnost jejich vládních dluhopisů. ECB prosazuje silnou bankovní unii, ale nechce, aby byla zpochybňována bezrizikovost vládních dluhopisů zemí eurozóny (pokud nedojde k posunu ve vnímání jejich rizikovosti i ve zbytku světa).
Vytvořený uzel by šlo rozmotat, ale diskuse mezi ministry financí moc optimisticky nevyznívá. Jeden z nich uvedl, že „neexistuje potřebný tlak“. Pozornost se totiž nyní upíná zejména na uprchlickou krizi, problémy v eurozóně okamžitou hrozbu nepředstavují. Pokrok v této oblasti tak bude pravděpodobně pomalý.
Autorkou je Gabriele Steinhauser.
Zdroj: WSJ