Vrhne se Čína na akvizice v Evropě?

Podle chování akciových trhů by se zdálo, že když Čína chytí rýmu, svět dostane chřipku. Problémy na čínském akciovém trhu by ale mohly některým oblastem ve zbytku světa pomáhat. Někteří bankéři například tvrdí, že čínské firmy nechtějí být přehnaně vystaveny rizikům spojeným se zpomalující domácí ekonomikou a klesajícími cenami akcií. Stále více se tak snaží hledat potenciální akviziční cíle v zahraničí. Jejich cílem jsou zejména dobře zavedené společnosti, které mají silnou značku a kvalitní produkt.

Severin Brizay z UBS říká: „Pokud přijde zpomalení, bude přirozené, že se čínské firmy budou snažit o akvizice mimo jejich zemi. Budou se tím snažit o snížení rizik a o geografickou diverzifikaci. My sami jsme doposud nezaznamenali žádný opad zájmu o akvizice v Evropě.“ Podle Brizaye dosáhla letošní celková velikost fúzí a akvizic provedených asijskými společnostmi v Evropě šestinásobku hodnoty akvizic provedených evropskými společnostmi v Asii. Pro evropský trh fúzí a akvizic je to velká vzpruha, protože evropské firmy nejsou často ochotné provádět náročnější transakce.

Klíčovou roli hraje v popsaném vývoji i slabé euro, které pro zahraniční zájemce zlevňuje evropské firmy. Tito zájemci se ale zároveň musí domnívat, že někdy v budoucnu dojde na měnových trzích k obratu, který zajistí růst hodnoty eurových tržeb vyjádřených v jejich domácí měně. Evropské firmy jsou pak atraktivní i díky jejich valuacím, které leží ve srovnání s valuacemi v USA relativně nízko. Americké trhy mají totiž od těch evropských za sebou dlouhý růst.

Někteří politici a někdy dokonce i investoři varují před negativním dopadem nákupů domácích firem zahraničními investory. Zkušenosti jsou ale spíše opačné. Příkladem může být italská společnost Pirelli. Tu letos koupila čínská společnost ChemChina za 7,7 miliardy dolarů a otevřela jí asijské trhy způsobem, který byl dříve pro nezávislou firmu téměř nemyslitelný.

Příliv peněz z Číny do Evropy není ale ani zdaleka jistý. Za prvé je jasně patrný odklon od platby hotovostí směrem k platbě formou vlastních akcií. Propad čínského akciového trhu ale čínským firmám ztěžuje placení vlastními akciemi. Čínské firmy jsou navíc zvyklé na relativně rychlý růst, na Evropu tak mohou hledět s despektem a namísto toho mohou hledat na jiných rozvíjejících se trzích. Atraktivní může být například Indie, která se kvůli zpomalení Číny může stát nejrychleji rostoucí ekonomikou na světě. Zájem čínských investorů může přitahovat i Indonésie. Konkurenci pro Evropu představují samozřejmě i Spojené státy, kde se ekonomický růst pohybuje blízko potenciálu.

„Čínští investoři mají obvykle mnohem dlouhodobější výhled než investoři z Evropy či Velké Británie. Mají v tom za sebou 5000 let historie,“ míní Peter Seah ze singapurské banky DBS. Domnívá se proto, že k žádné skokové změně v toku investic z Číny do Evropy nedojde. Transakcím pak podle něho napomáhají užší vztahy mezi vládami jednotlivých zemí, protože čínské firmy se na ně při svých investicích často spoléhají. Takové vztahy totiž podle nich podporují vzájemnou důvěru a budují prostředí, ve kterém se mohou soukromé společnosti lépe pohybovat.

Autorem je Tim Wallace.

Zdroj: The Telegraph