Investování je podle Miloše Filipa, partnera Institutu pro finanční poradenství, barvité a není jen o tom, na čem se vydělá.
Patria Online: Je investování jenom o číslech?
Investiční praxe, jak jsem měl možnost si všimnout u řady klientů i kolegů, ukazuje, že celý proces investování je mnohem barvitější a nabízí různorodé motivy, než jen prosté číslo zisku: Vedle všech racionálních pohnutek se nedá popřít, že nás v roli neprofesionálních investorů investování jednoduše baví. Cítíme se dobře, když naše rozhodnutí, které akcie na trhu koupit, se po čase ukáže jako správné a investice je zisková. Zavíráme oči a cítíme se mizerně, když se v portfoliu prohlubují ztráty, protože se v něm stále nachází ztrátové akcie nebo podílové fondy, na které stále ještě nemáme názor, co s nimi dál.
Patria Online: Co ukazuje chování investorů?
Praxe a také jedna z větví finanční teorie, behaviorální finance, dobře dokumentují, že hodně lidí, kteří se snaží aktivně investovat, nakonec žije mentalitou akciového kasina. Chlubí se výhrami z investování na rozvíjejících se trzích, komodit nebo energií. Chtějí investováním do akcií přebít trh, ukázat že jsou chytřejší než ostatní, než průměr v podobě indexu. Když ztratíme, chceme to rychle trhu vrátit, vydělat dvakrát tolik za krátký čas. Dluhopisové investory považujeme za "konzervy" a do indexových fondů ať investuje ten, „kdo to na trhu neumí… Investiční teorie je plná dobrých rad nebo typu "měli byste": "Diverzifikovat, koupit a držet, dodržet stanovený horizont, nepanikařit!" Ty se ale zpravidla míjí účinkem. A žádná investiční teorie pak nedává účinný návod, jak se vypořádat s "já chci", tedy emocemi spojenými s investováním, které jsou v neustálém konfliktu s "měl bych".
Patria Online: Co dalšího investoři, kromě „rozumných“ parametrů, do investování přidávají?
Každému, kdo někdy vlastnil nějakou akcii a sledoval den za dnem její pohyby, je jasné, že se do investic vedle rozumu a racionálního rozhodování silně mísí pozitivní i negativní emoce. V praxi se v investičních portfoliích chováme úplně opačně, než by velela třeba klasická moderní teorie investování.
Patria Online: Lze to demonstrovat na konkrétních příkladech?
Ano. Investujeme nadměrně často, nadvažujeme vybrané sektory ekonomiky, kupujeme akcie, protože rostou, prodáváme, protože klesají. Náklady takového chování jsou přitom pro normální investory vysoké. Finanční studie portfolio manažera Richarda Bernsteina (a ještě dříve také studie Morningstar) ukazuje, že dlouhodobý výnos průměrného investora je jedna velká katastrofa. V období 1993-2013, měřeno měsíčními nákupy a odkupy podílových fondů, dosáhl průměrný roční výnos šokujících 2,3 %, což je méně než vydělaly pokladniční poukázky s 3,1% výnosem nebo výnos S&P500 ve výši 8,9 %!
Patria Online: A proč se nedařilo investorům lépe?
Podle autora je hlavním důvodem špatný tržní timing vstupu a výstupu do a z akciových pozic. Lidé nakupují cenné papíry, když je jejich cena vysoká a prodávají je, když je cena na dně. Následováním davu a ukvapenými reakcemi dokáží zruinovat celé své portfolio. Emocím podléháme všichni a jakýkoli výchovný účinek, ať si přečtete dobrou knihu o investování nebo se radíte se zkušeným investičním odborníkem, nepůsobí na investora dlouho. Finanční svět je totiž stále plný nových pokušení: Vydělám, předběhnu ostatní, tohle bude skvělá investiční příležitost, tyhle akcie propadly na historické dno nebo mají disruptivní příběh typu "v elektromobilech je budoucnost lidstva".
Patria Online: Jak ale odstranit emoce z investování?
Emoce nás v průměru stojí 7 % výnosu ročně plus poplatky za obchodování (jako rozdíl mezi S&P500 a průměrným výnosem investora). To už se vyplatí s tím něco dělat. Máme ale následovat střízlivé rady manažerů hedge fondů nebo nadanějších investorů ve světě? Ignorovat emoce, stát se dalším Warrenem Buffettem, držet celý život hodnotové akciové portfolio, to není podle mne pro 99 % lidí uvěřitelné doporučení. Nikdo z nás také nemá jedno jediné ultimátní optimální portfolio: Možná, že sestavujeme 10 různých portfolií, s různými utilitárními a aspiračními cíli, ale nevíme o tom, protože mícháme hodně věcí dohromady. Spíše je to dost pravděpodobné, podle toho, jak se v praxi k investicím chováme.
Patria Online: Co tedy mají investoři dělat?
Abychom rozsekli tento kruh, je podle mne nutné udělat dva důležité kroky: Na prvním místě vyzvednout na piedestal klíčovou investiční zásadu: "Saving, trading and investing are very different things." Naposledy rozdíl mezi nimi v hezkém komentáři na Bloombergu vystihl Barry Ritholz, portfolio manažer a sám bývalý obchodník, který doporučuje vymezit si dva obchodní přístupy: Tradeři by podle známého pořekadla nikdy neměli dopustit, aby se jejich špatné sázky staly investicemi. Pokud se trader drží pozice, která se otočila proti němu, je to známka nefungujícího risk managementu. A investoři by se nikdy neměli uchylovat k tradingu a snažit se časovat trh. Proč? Jednoduše proto, že investorům chybí cit pro dennodenní pohyby trhu. Investor je zvyklý uvažovat dlouhodobě, zaměřuje se na nízký obrat portfolia a nízké náklady.
Patria Online: A ten druhý krok?
Ve druhém kroku jde o to nelámat nad sebou hůl. Mít a prožívat emoce je přirozené, jak při rozhovoru s manželkou, nadřízeným, tak při osobním investování. Jedna studie například zábavně ukazuje, že naše investiční rozhodování významně ovlivňuje mj. i to, jaký film lidé večer před tím sledovali: Drsné, krvavé story vedly na trhu v průměru k chybným, unáhleným reakcím. Emoce z investičního rozhodování neodbouráme - můžeme ale zajistit, aby nenapáchaly v portfoliu nevratnou, vážnou škodu. Efektivním řešením pro většinu lidí je rozdělit svůj majetek do určitých „emocionálních hladin“, podle individuálně vnímané úrovně bezpečí, měřené třeba volatilitou cen nebo pravděpodobností ztráty.
Patria Online: Když se to investoři naučí, co získají?
Výsledkem potom bude pyramidová konstrukce s několika subportfolii, kterou výstižně popisuje guru behaviorálních financí, americký profesor Meir Statman. Když ji zjednodušíme na tři stavební kameny, můžeme ji poskládat takto:
Za prvé, základna pyramidy by měla zajistit náš rozumný životní standard v důchodu, má umožnit financovat naše základní výdaje včetně finanční rezervy. Patří sem (za normálních okolností a úrovně sazeb) peníze v bance, peněžní a dluhopisové fondy, apod. Peníze v této části by měly být investovány s důležitým požadavkem na 100 % neztratit.
Druhá hladina může v budoucnosti financovat např. studium dětí a naše extra potřeby - koupit si víkendový dům, jet na super drahou dovolenou. Sem se vejdou např. dluhopisy, ETF, smíšené a zajištěné fondy, total return fondy a obecně investice s průměrným rizikem.
Za třetí, na vrcholku pyramidy, nejmenší část majetku, mohou představovat loterie a sázky z přesvědčení: růstové akcie, deriváty, agresivní pákové produkty, se kterými se člověk snaží trhu a všem gentlemanům v klubu dokázat, že má vlastní mozek v hlavě. Adekvátní obří výhře je šance třeba 5, 10 %, že se to skutečně podaří.
Třeba na konci současného býčího trhu, možná že hned v novém roce, může být pro řadu investorů výhodné si takové portfolio filozoficky sestavit.
Patria Online: Proč by mělo být pyramidové portfolio tak aktuální?
Hlavně po roce 2008 si s vysokými propady na kapitálových trzích investoři uvědomili, že tradiční finanční teorie a jejich nahlížení na ocenění aktiv či vzájemné korelace si mohou vybrat svůj zlý den. Ztráty z investování připravily řadu lidí o klidné spaní. Přeloženo do řeči matematiků, standardní odchylka přestala být brána vážně jako měřítko rizika a požadavky z rozhovorů investorů ztratit z finančního majetku maximálně "X" nebo neztratit vůbec se odkazují spíš k měřítkům typu VaR (Value at Risk) nebo pravděpodobnosti poklesu portfolia (probability of shortfall). Portfolio manažeři, kteří jsou na trhu skutečně dlouho, navíc říkají, že takto nervózní býčí trh ještě nikdy nezažili.
Patria Online: Jaké má pyramidové portfolio výhody?
Je jich hned několik. Když trhy propadnou o 30 %, vaše ztráty se rozbijí o stupně pyramidy podle rizikovosti nakoupených aktiv. Možná, že přijdete o majetek ve špičce pyramidy a z rekreačního domu zbude jen na stanování v kempu. Vaše nejdůležitější potřeby, důchod, finanční rezerva, ale zůstanou nedotčeny. Největší výhodu pak vidím v tom, že podobné portfolio je možné nastavit vcelku bezbolestně. Neomezuje ani naše případné naplnění tradingových potřeb, bez kterých by se život řady investorů značně ochudil: Mít možnost hrát si na trhu s něčím, živit šanci na vysokou výhru… To s pyramidovým portfoliem můžete dál a navíc "oficiálně".
Patria Online: Nezdá se ale, že by tento princip byl nějakou novinkou, opravdu funguje?
Je pozoruhodné, že pyramidové portfolio postavené v zásadě na principu "liability-driven investments" představuje koncept známý několik desetiletí, který však dnes finanční teorie "znovuobjevila". Jiní autoři nezávisle došli k podobnému doporučení - ať ve finančních studiích nebo v praxi. A je zajímavé si všimnout, že přístupy založené nebo odvozené od principů pyramidového portfolia využívá již několik let v investičním poradenství např. Merrill Lynch Wealth Management, Charles Schwab nebo .
Když to shrnu, můj názor je, že pyramidové portfolio by mělo jako individualizovaná stavba několika menších portfolií filozoficky vyhovovat drtivé většině investorů. Měli bychom být schopni je použít s řadou výhod k sestavení a dlouhodobému řízení investičního majetku. Je to portfolio, se kterým se člověk může cítit "dobře": ať emocionálně (při poklesech budu pořád dobře spát) nebo utilitárně (neohrozím své osobní cíle, personal liabilities). Nabízí mnohem přesnější pohled na investiční riziko než jen optikou standardní odchylky nebo definované otázkami rizikového dotazníku: Riziko je v něm viditelné jako částka, kterou si mohu dovolit ztratit. Nabývá navíc odlišné kontury jako osobní, tržní a aspirační riziko. Řadě investorů pak může pyramidové portfolio pomoci odpovědět na již zmíněnou otázku: "Co vlastně na trhu dělám!? Chci spořit, investovat nebo spekulovat?" Nechávám na čtenářích Patrie, zda si třeba s výhledem novoročního předsevzetí zkusí takové portfolio poskládat.
Miloš Filip, CFA
- Má 17 let zkušeností práce ve financích a bankovním sektoru. V představenstvu Investment Management zodpovídal za rozvoj obchodu a marketing produktů investiční správy v ČR a na Slovensku. Ve skupině ČSOB se podílel na založení české i slovenské dceřinné společnosti ČSOB Asset Management a pracoval jako ředitel penzijního fondu. Jako Partner Institutu pro finanční poradenství se věnuje propagaci investování, podílových fondů, asset managementu a projektům finančního vzdělávání pro školy. Vede společnost EDIFICE finance, která se zaměřuje na rozvoj klientských projektů a dotačního financování. Je spoluautorem vzdělácích publikací Co s tou krizí, Co s tou penzí a trilogie Osobní a rodinné bohatství.