Lze zjistit něčí schopnost splácet úvěry podle toho, jak využívá svůj smartphone? Několik nových začínajících společností vyvíjí technologie, které mají zjednodušit a výrazně snížit rizika spojená s poskytováním a přijímáním úvěrů pomocí chytrých telefonů. Firmy tvrdí, že velká poptávka po takových zařízeních a službách přichází hlavně z rozvojových zemí, které nemají tak vyspělou bankovní infrastrukturu, jako západní země. A protože půjčování peněz je celosvětová záležitost, dá se čekat, že po zpřístupnění takových služeb do mobilů, mohou banky čekat velký byznys.
Informace z telefonu mohou posoudit bonitu dlužníka
V zemích, jako je Keňa, Filipíny či Indonésie, kde mnozí spotřebitelé nežijí v blízkosti nějaké kamenné pobočky banky, nebo začínajících peněžních domů, umožní podobné aplikace věřitelům, aby svůj byznys mohly pořádně rozjet. Z používání smartphonů, třeba z objemu přijatých a odeslaných textových zpráv, které přicházejí a odcházejí v určité době, lze vyčíst informace, pro věřitele tak důležité. Faktem totiž je, jak zjistil deník The Wall Street Journal, že posílání více textových zpráv než je do telefonu posláno, může znamenat pro věřitele vysoké riziko, že majitel telefonu úvěr nesplatí. Naopak ten, kdo třeba více telefonuje v noci, může být vyhodnocen jako osoba s nízkým rizikem, protože volá v době mimo špičku, kdy jsou obecně tarify za volání levnější. Zkrátka ukazuje to na cenovou citlivost zákazníků.
Parametry, které by mohly zprostředkovat úvěr pomocí smartphonu, přicházejí také z vyspělých trhů. Zákazníci například v USA, Velké Británii, Indii či Jižní Africe, jsou posuzováni podle tzv. pozitivních informací, jako je jejich dlouhodobá úvěrová historie. Bonita klientů je ale posuzována také prostřednictvím tzv. negativních informací, do kterých například patří pozdní splácení faktur. V některých zemích, včetně Brazílie, Španělska a Francie, se posuzuje úvěrová bonita lidí jen podle tzv. negativních informací. V Austrálii, kde měli dříve nastaveno posuzování bonity klienty v negativním duchu, se nyní systém mění a začlení nově i příznivé informace. A třetí kategorie zemí nemá žádný formální systém pro posuzování úvěrové bonity klientů.
Nedostatečnou bankovní infrastrukturu nahrazují smartphony
Podle Matta Flanneryho, spoluzakladatele a nyní CEO neziskové společnosti Kiva.org, která v Keni působí více než 6 měsíců a poskytuje půjčky, se sice dá spotřebitelská důvěryhodnost splácet úvěry určit z textových zpráv a z volání, ale v Keni jsou důležitější jiné informace. Kvůli tomu, že většina obyvatel platí za běžné potraviny a další nákupy smartphony, jsou klíčovým parametrem u 80 % populace pro stanovení něčí bonity v Keni, mobilní platební údaje. A díky tomu, má nyní Kiva.org v Keni přes 50 000 úvěrů fyzickým osobám a podnikům. Podle Flanneryho 80 % klientů využívá půjčky pro podnikání a 20 % pro osobní výdaje. Průměrná půjčka přitom dosahuje u Kiva.org v Keni až 50 000 Keňských šilinků, což je necelá pětistovka Amerických dolarů.
Ale i přesto, že ani v Keni zatím nevládne nijak vysoká úvěrová kultura a chybí jí vyspělá bankovní infrastruktura, musí existovat způsob, jak si věřitelé mohou spolehlivě stanovit a ověřit rizika pro poskytování půjček. Bankovní infrastrukturu proto zatím suplují společnosti jako je Kiva.org, nebo Branch. Ale i přesto dokonalé aplikace v mobilních telefonech zatím nedokážou vyřešit jiný společenský problém.
Totiž to, že nejchudší vrstvy v Africe i Asii na podobné služby nedosáhnou, protože jejich příjem nestačí ani na pořízení smartphone. Rizikem pro rozvoj podobných služeb je ti to, že aplikační inovace mohou upozornit na to, jak odlišný je proces určování bonity zákazníků v různých částech světa. Metody jsou specifické pro každou zemi, a to natolik, že když se někdo přestěhuje do zahraničí, musí začít po návratu zpět doslova od nuly, protože úvěrová historie se zatím nepřenáší.
Nabídnou smartphony velký finanční byznys?
A i když v řadě zemí chybí vyspělá bankovní infrastruktura, je zde k dispozici velký objem dat, ze kterých lez vyčíst řadu informací, důležitých pro bankovní byznys. Aby z dat mohl být velký finanční byznys, bude nutné vytvořit systém, který bude posuzovat žadatele o úvěr podle zvyků, vyčtených ze smartphonů. To by mohlo podle ekonomů byznys postavit. A to i přesto, že řada zemí má odlišný vztah k reportingu zadlužení, tak jak jej známe například z USA.
Důležitá je nejen historie spotřebitelských úvěrů, ale i například statistiky o počtech lidí, využívajících kreditní karty. Úvěrové instituce v USA začaly poskytovat úvěry okolo roku 1800, zatímco v mnoha zemích, včetně Indie, existují úvěrové instituce jen několik desetiletí nebo méně. A co se týká úvěrových karet, není růžová situace ani v Evropě. Podle průzkum trhu firmy Euromonitor International, bylo v roce 2015 v USA v oběhu 570 milionů osobních kreditních karet, ve srovnání s 597 miliony v Číně, 282 miliony v Japonsku, 83 miliony v Jižní Koreji a 90 miliony v Kanadě. Statistiky ukázaly, že ve Velké Británii obíhalo „jen“ 56 milionů kreditních karet, 17 milionů ve Francii a 7 milionů v Německu.
Z průzkumu agentury Gallup dále vyplývá, že průměrný počet aktivních kreditních u průměrného Američana dosáhl v roce 2014 2,6, zatímco ještě v roce 2001 to bylo 3,1 karty. 29 % dospělých Američanů navíc uvedlo, že v roce 2014 nevlastnilo ani jednu platební kartu, v roce 2008 to bylo 22 %. Ani jednu kartu nevlastní až 63 % tzv. „millenials“, což se ale dá částečně přičíst zavedení restrikcí pro držení kreditních karet v roce 2009.
Zdroj: The Wall Street Journal