Je na čase dát si vzestup rozvíjejících se ekonomik do souvislostí. Svižný hospodářský růst ve velké části rozvojového světa od počátku století poháněl komoditní boom a přílišné rozšíření úvěrů. Jelikož však boom rozvíjejících se trhů nedoprovázely dostatečné strukturální reformy, nebyl udržitelný.
Dnes už většina předních rozvíjejících se ekonomik zažívá bolestný zvrat štěstěny. Rusko a Brazílie se propadly do vážných krizí, při nichž loni dvoucifernou inflaci doprovodilo 4% smrštění HDP. Jižní Afrika sotva roste. Fenomenální tempo čínské expanze zpomalilo pod 7 %. Není divu, že uzavřela svůj ztrátový fond BRIC pro investice do Brazílie, Ruska, Indie a Číny.
Budoucnost BRICS (včetně Jižní Afriky), jakož i dalších rozvíjejících se trhů, skutečně vypadá chmurně. Většina rozvíjejících se ekonomik mimo Asii v prvé řadě vyváží komodity, a je tedy velice citlivá na cenové šoky. Propadající se ceny ropy srazily ruský rubl oproti americkému dolaru o víc než polovinu a další poklesy se jeví jako pravděpodobné – zejména vytrvá-li Federální rezervní úřad USA ve zvyšování úrokových sazeb.
Komoditní ceny patrně zůstanou nízké jednu či dvě dekády, podobně jako v 80. a 90. letech. Co se týče například ropy, nabídku energie rozšiřují plyn a ropa z břidlic, zkapalněný zemní plyn a čím dál konkurenčně schopnější větrná a sluneční energetika, přestože desetiletí vysokých cen pobídlo k úsporám a snížilo spotřebu.
Komoditní zlom se zřejmě citelně dotkne lidí na rozvíjejících se trzích, kteří svůj příjem často hodnotí v amerických dolarech. Směnné kurzy klesají, takže se brzy budou cítit mnohem chudší. Utrpí i vlády, neboť sílí tíživost jejich zahraničního dluhu, nabobtnalého fiskální a měnovou expanzí, která přinesla málo růstu, zatímco stimulace exportu díky nižším směnným kurzům bude slabá, vzhledem k absenci nové kapacity mimo sektory komodit. Až se tyto země budou dostávat pod splátkový tlak, pravděpodobně na rozvíjejících se trzích dojde k řadě dluhových krizí.
V krátkodobém výhledu největší obavy vyvolává Brazílie, vzhledem k jejímu velkému veřejnému dluhu a obřímu rozpočtovému schodku. Ve střednědobém výhledu se však ještě větší strach váže k Číně. Empirické pravidlo říká, že celkové zadlužení soukromého a veřejného sektoru rozvíjející se ekonomiky by nemělo překročit 100 % HDP. Úhrnné zadlužení Číny dnes přesahuje 250 % HDP.
Kritickým nedostatkem zemí BRICS je chatrné řízení a správa. Transparency International ve svém žebříčku vnímání korupce ve 175 zemích řadí Jižní Afriku na 61. příčku, Brazílii a Indii na 76., Čínu na 83. a Rusko na 119. Chabá správa limituje schopnost země vytvářet trvalé bohatství a produktivní kapitál – i když nedostatky začnou být zřetelné a pustošivé jen tehdy, když se rozmachy mění v propady. Vystihl to Warren Buffet: „Kdo plave nahý, zjistíte, až když opadne příliv.“
K účinnému boji proti korupci je zapotřebí, aby lidé mohli vyhnat zkorumpované lídry, k čemuž je nezbytná demokracie. Zvěstovateli dalšího vývoje jsou změny režimu na Ukrajině a v Argentině a vítězství opozice v nedávných parlamentních volbách ve Venezuele. Další na řadě může být Brazílie.
Rozvíjející se trhy mohou znovu vystoupat, bude-li zavedeno kvalitnější řízení a strukturální reformy s cílem posílit potenciální růst. To si však vyžádá čas. Neměli bychom být překvapeni, pokud zaznamenáme dvě desítky let pomalého globálního růstu.
Západ si nemůže dovolit nevšímavost. Poté, co se Evropa příliš zaměřila na řízení poptávky, měla by se snažit odlehčit fiskální a regulatorní zátěž státu, aby její ekonomiky mohly začít opět růst. Měla by také otevřít zakrnělé trhy pracovním silám, službám, kapitálu a digitálním produktům.
Západ musí spolupracovat, aby nastavil globální standardy, dokud to ještě dokáže. Za demokracii, vládu práva i tržně založené ekonomiky stojí za to se pustit do boje. Ruský vpád na Ukrajinu a války v Severní Africe a na Středním východě ukazují, proč je zapotřebí posílit NATO a že Evropa musí vzít svou obranu vážně – a přestat jen jednoduše spoléhat na Spojené státy.
Koordinací západních sankcí proti Rusku už si vydobyla obnovený význam skupina G7. Následovat by mělo úsilí o zvládnutí nastupující stagnace. V tomto ohledu je důležitou iniciativou jak Transpacifické partnerství, tak Transatlantické obchodní a investiční partnerství.
Západem vedené organizace a institucionální uspořádání budou obzvlášť důležité, neboť mezinárodní organizace zápasí o svůj význam. Obzvlášť Organizaci spojených národů budou zřejmě ochromovat ruská a čínská veta v Radě bezpečnosti. Vzestup významu lze očekávat jedině u Mezinárodního měnového fondu, poněvadž dohled nad ním získají významné rozvíjející se ekonomiky – s nejvyšší pravděpodobností Venezuela, Argentina a Brazílie.
Dáme-li stranou ekonomiku, největší výzvu budou zřejmě představovat Čína a Rusko. Tyto dvě velké rozvíjející se země stále vedou autoritářské režimy, řízené vládnoucími elitami, které jsou možná – vzhledem k bohatství, které nahromadily – nejzkorumpovanější v dějinách.
Až se dostanou pod tlak, jejich transformace pravděpodobně nebude nenásilná. Kreml už válkami na Ukrajině a v Sýrii předvedl, že je připraven rozptylovat domácí malátnost externí agresivitou. To se těžko změní, nebude-li učiněno něco, co by takové jednání zastavilo. Pád rozvíjejících se ekonomik může mít mnohem trvalejší důsledky než jejich vzestup.
Anders Aslund je seniorní expert washingtonského think tanku Atlantic Council.
Copyright: Project Syndicate, 2016.
www.project-syndicate.org