Společnosti zaměřené na digitální svět, které mohou do podnikání v Číně přibrat místní partnery, společnosti z FMCG (rychloobrátkové zboží) segmentu, jenž jsou v Číně velmi dobře přijímány a stále více spotřebiteli poptávány, jsou podle Jasona Leeho, ředitele pobočky Shanghai, největšími „business“ příležitostmi i pro české firmy. Historicky první návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v ČR by navíc mohla ještě více otevřít dveře českým firmám do Číny.
A kdo může na čínském trhu uspět? „V současné době zde mohou uspět například výrobci spotřebního zboží, výrobci speciálních chemikálií a telekomunikační techniky,“ říká Bernard Van Hees, ředitel pobočky Hong Kong. V těchto oborech vidí specialisté finanční skupiny jen v letošním roce více než 10% nárůst objemu výroby. Ekonomické statistiky říkají, že růst Číny v příštích letech bude i nadále tvořit více než 25 % světového ekonomického růstu, takže dlouhodobý potenciál zůstává obrovský.
A příležitostí proto podle finančníků ze skupiny zůstane spousta. Patří mezi ně: Výrobky s vysokou přidanou hodnotou, ekologické služby, producenti automobilových dílů, specialisté na řízení kvality, případně společnosti zabývající se testováním kvality, řízením výroby a optimalizací výrobních procesů.
Pohledem analytika: Jít či nejít do Číny?
Zástupci domácího byznysu by ale měli vzít v potaz, rozhodnou-li se k investicím v Číně, všechna ekonomická, finanční a společenská pro a proti. Podle Martina Kupky, hlavního ekonoma skupiny ČSOB je totiž ekonomický a společenský vývoj v Číně jedinečný, ale i nepředvídatelný a nebezpečný. Čína má podle ekonomů nepopiratelně obrovskou kupní silu – vždyť střední třída má zhruba 100 milionů obyvatel a podle dostupných informací následuje trendy a má hlad po nových technologiích.
Plusovým bodem pro Čínu je podle Martina Kupky také to, že vzhledem k tomu, že na rozdíl od většiny ostatních velkých ekonomik světa hraje v čínském hospodářství stále velmi významnou roli stát, vláda může v případě potřeby iniciovat administrativně-fiskální impuls dostatečně silný na to, aby váznoucí ekonomiku dokázal „nakopnout“. „Klíčovým úkolem pro dnešní čínskou hospodářskou politiku je obnovení důvěry investorů v to, že se ekonomika neocitla v neřiditelném volném pádu – a jsem přesvědčen, že se tento úkol dříve či později podaří úspěšně splnit,“ uvedl Martin Kupka.
Ekonomové říkají, že zahraniční společnosti, které vyrábějí v Číně mohou stále těžit z výhod plynoucích z nižších nákladů v důsledku nadměrné nabídky a oslabování čínského juanu. A ačkoli čínský ekonomický růst oslabuje, nevykazuje země žádné známky tzv. „tvrdého přistání“. Za rok 2015 Čína dosáhla růstu HDP ve výši 6,9 %. Analýzy potvrzují názory o tom, že ekonomický růst je nerovnoměrný napříč hlavními ekonomickými odvětvími.
Zvažte rizika, radí ekonomové
Je nutno ale přiznat, že by investoři měli být připraveni i na místní rizika. Podle Martina Kupky k nim patří hlavně riziko nenaplněných ambicí. Během uplynulých desetiletí přivykli čínští občané tomu, že se jejich životní úroveň rychle a trvale zvyšuje, a i díky tomu byli ochotni překousnout mnohá jinak nepopulární omezení diktovaná komunistickým režimem. Zesílila jak sebedůvěra Číňanů a jejich touha po aktivnější a odpovědnější roli ve světě, tak důvěra investorů v Čínu coby dlouhodobě výnosnou destinaci kapitálu. Nedá se tak vyloučit, při výraznějším ekonomickém klopýtnutí, oslabení loajality obyvatelstva i zahraničních investorů vůči čínskému vedení, resp. hospodářství. Odchod investorů by pak znovu oslabil hospodářský růst - a čínské vedení by mohlo po nějaké době upadnout do pokušení, znovu upevnit svoji autoritu a rozetnout začarovaný kruh silou: ať už na poli domácím, nebo mezinárodním.
Za další riziko lze podle hlavního ekonoma skupiny ČSOB považovat Riziko změny růstového modelu. Čínský hospodářský zázrak se až do nedávna opíral o vysoce nadstandardní přebytek výroby nad spotřebou. Ušetřené peníze půjčovali Číňané rozmařilejším zemím (v neposlední řadě USA) a masivně je investovali do rozvoje domácích výrobních kapacit. Čínský růst se ale musí postupně přeorientovat směrem k vyšší domácí spotřebě, k dalšímu posílení sféry služeb, privátních i veřejných. Tato nezbytná restrukturalizace, podobně jako tomu bylo v jiných podobných případech, si vyžádá dočasné zpomalení růstového tempa, zvýší míru turbulencí v restrukturalizované ekonomice a z pohledu firem i jednotlivců vygeneruje mnoho vítězů i poražených.
Riziko vnitřních pnutí se tak projevuje v tom, že forsírovanému růstu padla za oběť též kvalita státního dohledu nad dynamicky se rozvíjejícím finančním sektorem. Do široka rozevřené příjmové nůžky mezi elitou a párii čínského kapitalismu, stejně jako rozdíl mezi kypícím životem pobřežních aglomerací a vyprazdňujícím se agrárním vnitrozemím, jsou logickým důsledkem nastoupené cesty, nikoliv přehlédnutím vládních kormidelníků.