Pravicoví i levicoví experti předpovídali, že pokud v amerických prezidentských volbách zvítězí Donald Trump, dojde ke katastrofě. Diplomaté od Mexika až po Jižní Koreu vyjadřovali „znepokojení“. Trump skutečně zvítězil, ale nezdá se, že by všichni čekali další světovou válku. Z pragmatických i cynických důvodů s ním pravděpodobně bude jednat řada světových vůdců a někteří z nich jej i uvítají. Které země a kteří politici by z jeho zvolení mohli těžit nejvíce?
Indie a její premiér Narendra Modi
Trump v roce 2014 řekl, že Modi „udělal fantastickou práci a sjednotil lid“. Podle Trumpa mělo dojít k tomu, že „do Indie se pohrnou peníze“. On sám tam přitom podniká a tato země si podle něj vede velmi dobře. A je pravdou, že z hlediska pragmatických obchodních vztahů mezi Indií a USA je Trump výhodný. Jeho protimuslimské výroky pravděpodobně nezhatí další dodávky amerických zbraní do Indie, která pro americké zbrojovky představuje jeden z nejvýznamnějších trhů.
Trumpovo křižácké tažení proti Číně je pro Indii také výhodné, protože ji posiluje v regionálním boji o moc. K tomu ještě přidejme Pákistán, který je tradičně spojencem USA, ovšem Trump se na rozdíl od Clintonové staví proti němu. Dokonce prohlásil, že „mimo Írán jde o nejnebezpečnější zemi na světě“.
Egypt a jeho prezident Abdel-Fattah el-Sisi
Většina muslimských vůdců se z Trumpova vítězství neraduje, ovšem v Sisim může Trump najít dobrého partnera. Trump hlasitě podporuje egyptskou vládu jednoho muže a dokonce prohlašuje, že Spojené státy měly „podporovat Mubaraka místo toho, aby se ho zbavily jako psa“. Trump považuje arabské jaro za velký neúspěch a protesty proti konsolidaci moci v rukou armády považuje za puč. Sisi navíc vede válku proti islamistickým skupinám a s Trumpem tak může lehce najít společnou řeč, protože ten hovoří o válce s radikálním islámem.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu
Tenze mezi izraelskou vládou a demokratickým Bílým domem jsou už notoricky známé a tyto tenze se údajně týkaly Clintonové. Je pravda, že Trumpův vztah k americké židovské komunitě byl během jeho volební kampaně několikrát předmětem dohadů. Trump ale také prohlásil, že Netanjahu je „bezva chlap a výborný vůdce“. Netanjahu veřejně protestoval proti Trumpovým protimuslimským postojům, ale plánované setkání s ním nezrušil (Trump jej později odložil). Trump také nesouhlasí s dohodou s Íránem, kterou Netanjahu považuje za „historický omyl“.
Ekvádorský prezident Rafael Correa
Latinskoamerická levice je asi tím nejméně pravděpodobným zdrojem podpory Trumpa. Časy Huga Cháveze jsou ale již dávno za námi, bolivijská vláda je na kolenou a dokonce i Kuba se otevírá Spojeným státům. Correa tak hovořil o tom, že vítězství Trumpa by mohlo znovu oživit ideologický oheň v jeho regionu. Trumpovo volební vítězství by tak z jeho pohledu mohlo přinést nový impuls pro levicové vlády Latinské Ameriky.
Severokorejský vůdce Kim Čong-un
Despota Severní Koreje je možná šílenec a maniak, jak tvrdí Trump. Jenže podle něj je také nutno uznat jeho vůdcovské schopnosti. Trump rovněž opakovaně kritizoval Japonsko, že krade Američanům práci a stěžoval si na bezpečnostní garance, které Spojené státy Japonsku poskytují. „Pokud někdo zaútočí na nás, Japonsko nám nepomůže,“ tvrdí Trump. Z dobré vůle Američanů podle něj těží i Jižní Korea. Ta je podle něj bohatá právě díky USA. Ty ji totiž „brání před Severní Koreou, ale nic z toho nemají“ (to, že Jižní Korea ve skutečnosti za tuto pomoc platí, Trumpa moc nezajímá). I kdyby byl Kim Čong-un šílený, určitě uvítá amerického prezidenta, který bude dál bourat rozpadající se spojenectví v regionu, v jehož čele Američané stále stojí.
Autorem je Matt Peterson.
Zdroj: The Atlantic