Čínu brzdí horší konkurenceschopnost, USA trh práce a Evropu vyšší ceny ropy

Často slyšíme o tom, že růst v různých vyspělých zemích se nachází v útlumu. Dosahované tempo růstu bychom ale měli vždy porovnávat s tím, jakého tempa růstu je ekonomika schopna dlouhodobě dosahovat – jaký je potenciální růst ekonomiky. Podívejme se na příklad tří významných světových ekonomik.

Spojené státy se v podstatě nacházejí ve stavu plné zaměstnanosti (i když je ještě možný určitý růst míry participace). Nejlepší scénář, který si nyní můžeme představit, je tak absence negativních šoků a růst pohybující se na úrovni potenciálu. Ve stavu plné zaměstnanosti se totiž ekonomika nemůže dlouhodobě dostat nad svůj potenciál. Konkrétní vývoj dosahovaného meziročního růstu HDP a vývoj růstu potenciálního v USA shrnuje první graf:



Eurozóna se na rozdíl od USA nachází daleko stavu plné zaměstnanosti. Její tempo růstu by tak mohlo převyšovat potenciál. Domníváme se však, že vyšší ceny ropy povedou k růstu inflace a následně k omezení tempa růstu. Již tedy nebude fungovat efekt nižších cen ropy, který vedl k oživení spotřeby domácností, a mezera mezi dosahovaným růstem a potenciálem se bude snižovat. Dosavadní vývoj shrnuje druhý graf:



Čína je stavu plné zaměstnanost vzdálena hodně, protože stále existuje prostor pro migraci lidí z venkovských oblastí do městských aglomerací. Čína by tedy měla být schopna dosahovat znatelně vyššího růstu, než je její potenciál. Čelí ale negativnímu šoku ve formě klesající konkurenceschopnosti. Ta se následně projevuje v útlumu exportů, investic a průmyslové výroby. Dosahované tempo růstu se tak pohybuje u potenciálu, který má sám o sobě klesající trend:



Zdroj: Natixis