Žijeme v rychle se vyvíjejícím a hyperpropojeném světě, kde jsou zboží, kapitál i lidé mobilnější než kdykoliv dříve. Zatímco však země dávají najevo ochotu spolupracovat na výměně zboží a kapitálu, mezinárodní společenství projevuje jen malou chuť zlepšovat způsoby řízení lidské mobility.
Po rozsáhlé perzekuci a vyhánění lidí z domovů během druhé světové války podnikli vedoucí světoví představitelé smělý krok a v roce 1951 sepsali Úmluvu o uprchlících. Přijetím principu nevydávání perzekvovaných osob se v ní vzdali jisté míry národní suverenity, aby podpořili globální solidaritu vůči uprchlíkům.
Vedoucí představitelé států na druhou stranu spatřovali v migraci dočasný jev, který lze zvládat ad hoc prostřednictvím unilaterálních či bilaterálních dohod určených převážně k zajištění konkrétních potřeb na trzích práce v rozvinutých zemích. Při zpětném ohlédnutí je zřejmé, že tento přístup nebyl adekvátní pro řešení vzestupu lidské mobility, jež šla ruku v ruce s globální a regionální hospodářskou integrací.
„Žádali jsme pracovníky, místo nich dostali lidi.“
Když psal švýcarský dramatik Max Frisch o gastarbeiterech ve své zemi, poznamenal: „Žádali jsme pracovníky. Místo nich jsme dostali lidi.“ Měl tím na mysli, že migranti nejsou zboží, které lze vyvážet nebo dovážet, a že by neměli být využíváni tak, jak využíváni jsou. Migranti jsou lidské bytosti, které mají svá práva, a motivuje je složitá kombinace osobních tužeb, obav a rodinných závazků. Mnozí z nich hledají práci, jelikož jim proklouzly mezi prsty nerovnoměrně distribuované zisky globalizace, a pokud zůstanou na místě, nevidí pro sebe žádnou budoucnost; bezpočet jiných migrantů vyhnaly z domovů konflikty či přírodní katastrofy.
Neřízená migrace dnes ohrožuje geopolitickou stabilitu, zatěžuje hraniční kontroly a vytváří po celém světě chaos. Současné mechanismy řízení migrace zjevně nedokážou uspokojit stávající potřeby. Svět potřebuje nový a obsáhlý rámec globálního řízení, aby mohl řešit všechny otázky týkající se lidské mobility. Dosažení takového výsledku představuje hlavní cíl Bangladéše, který v roce 2016 předsedá Globálnímu fóru pro migraci a rozvoj (GFMD). Toto fórum vyvrcholí devátým výročním zasedáním, jež se uskuteční 10. až 12. prosince v Dháce.
V roce 2015 se vedoucí světoví představitelé v rámci Cílů trvale udržitelného rozvoje (SDG) Organizace spojených národů pro rok 2030 zavázali, že budou v otázkách migrace spolupracovat a „napomáhat ke spořádané, bezpečné, poklidné a zodpovědné migraci“. SDG uznávají pozitivní příspěvek migrantů k začleňujícímu růstu i trvale udržitelnému rozvoji a je nejvyšší čas, aby naši lídři dostáli svým slibům.
Posedlost kontrolou jde proti tržním silám
Vlády z celého světa se bohužel začaly věnovat spíše odrazování od migrace a omezování pohybu osob, místo aby lidské mobilitě vytvářely bezpečné a důstojné kanály. Není nijak překvapivé, že tato posedlost kontrolou má jen pramalý dopad na neuspořádané migrační toky, poněvadž jde proti působení tržních sil a dynamice osobních aspirací.
Populističtí politici současné situace využívají, když politizují migraci a dělají z migrantů viníky společensko-ekonomických problémů, jako jsou nezaměstnanost, přetížené sociální systémy a zhoršování sociální soudržnosti. Stále však existuje prostor k naději. Když se vedoucí světoví představitelé sešli 19. září na summitu OSN pro uprchlíky a běžence, znovu položili důraz na lidská práva migrantů a zavázali se k posílení globálního řízení v této otázce. Těžištěm jednomyslně schválené Newyorské deklarace je závazek rozvíjet dvě globální dohody: sdílení zodpovědnosti za přijímání uprchlíků a zajišťování spořádané, bezpečné, poklidné a zodpovědné migrace.
Druhou dohodu navrhla bangladéšská vláda v dubnu 2016. Tato úmluva, která bude schválena na mezivládní konferenci v roce 2018, nabízí historickou příležitost zlepšit způsob, jímž vlády a další zainteresované strany spolupracují v oblasti migrace. Budování zdí a diskriminace migrantů či uprchlíků na základě etnického původu nebo náboženství je v přímém rozporu s agendou SDG 2030, která si klade za cíl vysvobozovat lidi z okovů chudoby, snižovat nerovnost a podporovat sdílenou prosperitu.
Potřeba spolupráce
Mezinárodní společenství nyní musí zajistit, aby nové globální dohody tyto široce pojaté ambice prosazovaly. To bude vyžadovat, aby národní vlády a instituce globálního řízení zaváděly smělou politiku, která usnadní migraci a učiní ji spořádanější. Dalším požadavkem bude, aby zároveň chránily práva migrantů a uprchlíků, bránily etnické či náboženské diskriminaci a v případě potřeby poskytovaly nouzovou pomoc. To vše je podnítí k tomu, aby maximalizovaly pozitivní ekonomický vliv migrantů v nových působištích i v zemích jejich původu tím, že sníží finanční a lidské náklady a začlení nově příchozí do trhu práce.
Abychom dosáhli nejlepšího výsledku, bude zapotřebí obě dohody koordinovaně naplňovat a přistupovat k nim jako ke dvěma součástem jediného rámce upravujícího migraci. V roce 2017 začnou vlády jednat o podrobnostech tohoto budoucího rámce. To může zahrnovat právně závaznou úmluvu, politickou deklaraci principů, jimiž by se mělo řídit budoucí chování, případně operativní závazky včetně vytyčených úkolů, cílů a ukazatelů úspěchu v kombinaci s robustním monitorovacím mechanismem.
Tyto možnosti by neměly být chápány tak, že se vzájemně vylučují. Zvítězí-li diplomacie a mezinárodní dohody budou pečlivě formulovány, pak si lze představit výsledek podobný pařížské klimatické dohodě z roku 2015: závazné sliby v některých oblastech, nezávazné prováděcí principy v jiných a společný slib členských států, že budou podnikat konkrétní kroky a pravidelně informovat o dosaženém pokroku. Takový přístup by pomohl garantovat efektivitu.
Jako předsedající země GFMD bude Bangladéš tlumočit doporučení ze summitu v Dháce vyjednavačům z jednotlivých zemí. Na mezivládní konferenci v roce 2018 budeme prosazovat dohodu politických špiček, která výrazně zlepší způsob řízení migrace. V případě mezinárodní spolupráce můžeme naplno využít sociální a ekonomický potenciál migrace. Migranti se pak budou cítit bezpečněji, společnost se stane harmoničtější a ekonomiky budou lépe prosperovat.
Mohammed Shahidul Haque je ministrem zahraničí Bangladéše a předsedou fóra GFMD pro rok 2016.
Copyright: Project Syndicate, 2016.
www.project-syndicate.org