Martin Schulz zastupoval Evropskou unii tak vehementně, až se mu v médiích začalo říkat Pan Evropa. Evropskému parlamentu, jediné instituci EU volené přímo jejími občany dokázal vtisknout významnější roli na evropské scéně, aby se po pěti letech předsednického postu vzdal a zamířil domů. Vyzvat na souboj Angelu Merkelovou.
„Mým cílem je být kancléřem spolkové republiky,“ řekl Schulz v neděli, kdy jej Sociálnědemokratická strana Německa jednomyslně jmenovala svým kandidátem na funkci kancléře v letošních parlamentních volbách.
Nedávné průzkumy naznačily, že „nová krev“, která v jednašedesátiletém Schulzovi přichází, by sociálním demokratům mohla pomoci snížit náskok, který má blok v čele s kancléřčinými křesťanskými demokraty. Dvaašedesátiletá Merkelová je ve funkci více než 11 let a ucházet se bude o v pořadí čtvrtý mandát.
Do domácí politiky se Pan Evropa vrací v době, kdy euroskeptické nálady v zemi posilují. A řada jeho dosavadních názorů, bude-li je v předvolební kampani prosazovat, by se obyvatelům největší ekonomiky eurozóny nemusely zamlouvat.
Coby šéf europarlamentu Schulz vystupoval proti úsporným opatřením, které požadovaly po problémových evropských zemích, a prosazoval, aby se eurozóna chovala k jižní Evropě shovívavěji. V roce 2013 během vrcholící dluhové krize v Řecku prohlásil, že pro další pomoc Aténám jsou všechny státy Evropské unie s výjimkou jediné. Tou zemí myslel Německo.
Schulzovy dosavadní názory na euro a nutnost větší zajištění společné měny by mohly znamenat větší fiskální integraci, což může být těžké v předvolebním Německu prodat, myslí si podle listu Financial Times Schulzův bývalý kolega z europarlamentu Andrew Duff.
Jistý parlamentní úřadník na Schulze vzpomíná jako na relativně proaktivního předsedu, který se zapojoval do oblastí, jež byly dosud v gesci parlamentních výborů, jako třeba vyjednávaní transatlantické obchodní smlouvy TTIP. "Byl všudypřímný," říká anonymně. Dobré vztahy má Schulz s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem, kterého bránil před kritikou v kauze LuxLeaks, kdy se ukázalo, že Lucembursko mělo za Junckerova premiérování tajné daňové dohody s mnoha nadnárodními firmami.
Do karet Schulzovi nemusí hrát ani německá ekonomika. Té se daří možná až moc dobře. Posledních osm let je motorem růstu v eurozóně a nyní jí pomáhá také s inflací. Naznačují to nejnovější data, podle kterých rostly spotřebitelské ceny ve třech spolkových státech (Hesensku, Sasku a Severním Porýní-Vestfálsku) v lednu meziročně o více než 2 procenta. Celková německá harmonizovaná meziroční inflace dosáhla v lednu předběžně 1,9 procenta, zatímco v celé eurozóně rostly spotřebitelské ceny v lednu o 0,1 bodu pomaleji (Podrobnosti ZDE). Data o lednové inflaci v jednotlivých členských zemích Eurostat zatím nemá. Rozdíly meziroční inflace v zemích EU za prosinec ukazuje následující graf.
ECB chce mít inflaci v měnovém bloku těsně pod 2 procenty. Extrémně uvolněná měnová politika, kterou toho chce dosáhnout, ale v Německu naráží na kritiku. Němci inflaci rádi nemají minimálně od 20. let minulého století, kdy si dělníci za Výmarské republiky jezdili pro gáži s kárkou.
Prominentní němečtí ekonomové i politici se nechávají slyšet, že ECB svou akomodační politikou zachází moc daleko. Na rizika extrémně uvolněné měnové politiky upozorňuje prezident německé centrální banky Bundesbank Jens Weidmann a německý ministr financí Wolfgang Schäuble varoval, že vyšší míra inflace by mohla způsobit „politické problémy“.
Šéf ECB Mario Draghi se snaží Němce uklidnit tvrzením, že pokračující podpora ekonomiky eurozóny mnohamiliardovými nákupy aktiv a nízkými úrokovými sazbami je i v zájmu Německa. Jeho argumentem je, že tlaky na jádrovou inflaci jsou nadále slabé.
Německé firmy vyšší náklady na spotřebitele přenášejí jenom zčásti a ti si rychlejší inflace nestačili všimnout. A i když se německá nezaměstnanost nachází na rekordních minimech (v lednu na 5,9 %), mzdy v posledních letech tak výrazně nerostly, podotýká podle agentury Bloomberg ekonom UniCredit Andreas Rees.
Zdroj: Eurostat, BBG, FT