Velkým válkám minulého století většinou předcházel nějaký tragický omyl a špatný odhad situace. Němci se v roce 1914 mylně domnívali, že se Britové budou držet stranou bojů. Stalin nepředpokládal, že Německo provede invazi do Ruska. Japonsko a Spojené státy prošly před útokem na Pearl Harbor sérií špatných odhadů motivace druhé strany a jejích následných kroků. Spojené státy v roce 1950 nečekaly, že se Čína vmísí do korejské války. Podobná hrozba špatného odhadu situace je nyní zpět a visí nad Korejským poloostrovem, píše Gideon Rachman pro FT.
Její dva klíčoví představitelé, severokorejský vůdce Kim Čong-un a americký prezident Donald Trump, jsou nepredikovatelní, pokračuje v komentáři. Existuje tak reálné nebezpečí, že učiní chybu s tragickými důsledky. Severní Korea je tak uzavřená, že i odborníci mají problémy s odhadem chování jejího vedení. Převažuje názor, že si je Kim vědom toho, jak dopadli jiní diktátoři, kterým se nepovedlo získat jaderné zbraně. Nechce skončit jako Kaddáfí či Husajn a došel k názoru, že přežití mu garantují pouze jaderné zbraně.
Tento pohled je relativně uklidňující. Implikuje totiž, že Severní Korea by tyto zbraně pravděpodobně nepoužila jako první. Jenže její chování někdy tuto tezi nepotvrzuje. Pokud jí jde jen o zastrašení protivníka, proč se Kim snaží provokovat Spojené státy, Japonsko a dokonce i Čínu? Proč provádí rozsáhlé jaderné testy a jeho rakety létají přes Japonsko? Možná, že se snaží dosáhnout konečného cíle, jakým je jaderná raketa schopná zaútočit přímo na USA. Jenže jeho chování zároveň zvyšuje pravděpodobnost, že bude vnímán jako šílenec s jadernou zbraní v ruce. A tím roste i pravděpodobnost preventivního útoku proti jeho zemi.
Je tedy možné, že Kim špatně odhaduje důsledky svých provokací. A toto riziko ještě zvyšuje nepředvídatelnost Donalda Trumpa. Ten slíbil, že Severní Koreji nebude umožněno získat jaderné zbraně, které by mohly přímo ohrozit USA. Opakovaně také dával najevo, že je připraven k preventivnímu útoku. Jenže jeho snahy o preventivní zastrašování jsou podkopány jejich nedůvěryhodností. Jeho bývalý stratég Steve Bannon například uvedl, že Spojené státy na Severní Koreu zaútočit nemohou, protože by to mohlo znamenat ztrátu milionů životů v Jižní Koreji.
Trump by měl dávat najevo, že stojí za Jižní Koreou, ale on ji namísto toho kritizuje, že Severní Koreji ustupuje. K tomu možná zruší dohodu o volném obchodu s touto zemí. Kim se tak může domnívat, že jeho jaderné provokace skutečně fungují a rozdělují koalici Washingtonu a Soulu. Důvěryhodnost Trumpových prohlášení je pak dále podkopávána tím, že podle jeho slov může dojít k „zastavení veškerého obchodu se zeměmi, které obchodují se Severní Koreou“. To by se ale týkalo hlavně Číny. A pokud by k takovému kroku USA skutečně přistoupily, světovou ekonomiku by to uvrhlo do chaosu. Podobná prohlášení jen ukazují na Trumpovu naivitu, která je zřejmá jak v oblasti obchodu, tak u mezinárodních vztahů.
Zmatené signály z Washingtonu se projevují i na chování Pekingu či Tokia. Čína pod tlakem USA přitvrdila sankce uplatňované vůči Severní Koreji. Musí ale brát v úvahu i to, co by Kim učinil, pokud by byl zatlačen úplně do rohu. Je možné, že pak by použil jaderné zbraně jako první, protože by mu hrozil úplný kolaps jeho režimu. Nacházíme se tedy v situaci, která by byla těžká i pro racionální jedince. Jenže hlavními postavami tu jsou jednasedmdesátiletý temperamentní podnikatel s žádnými relevantními zkušenostmi na straně jedné a třiatřicetiletý diktátor obklopený ustrašenými nohsledy.