Už déle než 30 let se nerovnost bohatství a příjmů v rozvinutých ekonomikách, zejména ve Spojených státech zvyšuje, reálné (o inflaci očištěné) mzdy stoupají pomalu a penzisté se potýkají s poklesem úrokových sazeb z úspor. Dochází k tomu v době, kdy firemní zisky a ceny akcií prudce stoupají. Mnou provedený výzkum ukazuje, že hlavní příčinou těchto změn je nástup moderních informačních technologií (IT).
IT ovlivňují ekonomiku bezpočtem způsobů; počítače, internet a mobilní technologie proměnily média, internetový maloobchod, farmaceutický průmysl a bezpočet dalších spotřebitelsky orientovaných služeb. IT nesmírně zkvalitnily život.
Růst IT však zároveň umožňuje vzestup moci monopolů a vytváření bariér vstupu na trh, což má závažné negativní ekonomické, sociální a politické důsledky včetně šíření „falešných zpráv“.
Tak především už samotná struktura sektoru IT umožňuje tvorbu monopolního postavení. IT zlepšily zpracování, uchovávání a přenos dat a inovátoři IT jsou jedinými vlastníky velkých informačních kanálů, přičemž aktivně brání konkurentům v jejich využívání.
IT firmy by mohly své monopolní postavení bránit pomocí patentů nebo ochrany duševního vlastnictví. Tyto postupy však vyžadují zveřejnění obchodních tajemství. A tak se řada firem ze strategických důvodů zříká právní ochrany a upevňuje svou dominantní tržní pozici vydáváním průběžných aktualizací softwaru, jež v principu fungují jako bariéry, které konkurenti obtížně překonávají. A když se objeví potenciální nové technologie, větší firmy jejich tvůrce a své vyzývatele často koupí – buď aby konkurenční technologie vyvíjely samy, nebo aby je potlačily.
Jakmile inovativní firma získá takovou dominanci, že se stane platformou, mění se velikost ve výhodu. Náklady spojené se zpracováním a uchováváním informací v posledních letech klesly, a tak má firma s výhodnější velikostí nižší provozní náklady a její zisky rychle rostou, poněvadž se počet uživatelů násobí (Google a jsou dobrými příklady). Tyto výhody nižších nákladů a úspor z rozsahu je pro konkurenty téměř nemožné překonat.
Protože navíc tyto firmy odvozují svou sílu od informací, mohou své postavení upevňovat i díky tomu, že dokážou používat soukromé informace spotřebitelů jako strategický nástroj. Mnohé IT platformy nejsou v tradičním smyslu producenty; jsou to veřejné služby umožňující koordinaci a sdílení informací mezi uživateli v různých oborech. Stručně řečeno umožňují IT vytváření bariér ve vstupu na trh a pak podněcují čelní firmy k dalšímu posilování pozic. S rostoucím tempem IT inovací přitom roste i monopolní moc.
V nedávné studii, která měří ekonomické dopady monopolního postavení, jsem aproximoval normální úrovně, nad nimiž už zisky či hodnoty akcií přestávají být ryze nahodilými událostmi, ale odrážejí monopolní moc. Na těchto úrovních jsem pak změřil monopolní složku celkové hodnoty akcií – nazývám ji „monopolním bohatstvím“ – a monopolních zisků či renty. Nakonec jsem se pokusil stanovit, jak se monopolní bohatství a renta vyvíjely.
Níže uvedený obrázek ukazuje monopolní bohatství jako procento z celkové hodnoty na akciovém trhu v letech 1985 až 2015. Jak z dat vyplývá, v 80. letech neexistovalo žádné monopolní bohatství. S rozvojem IT průmyslu však monopolní bohatství dramaticky rostlo a v prosinci 2015 dosáhlo 82% celkové hodnoty akcií – což odpovídá přibližně 23,8 bilionům dolarů. Je to objem bohatství získaný jen díky sílící monopolní moci, přičemž toto číslo bude dále růst.
Abychom zasadili procento monopolního bohatství do kontextu, zamysleme se nad souvisejícím prudkým růstem firemního zadlužení. V roce 1960 dosahovalo procento všech reálných podnikových aktiv financovaných dluhem méně než 20%. Do roku 2015 se tento podíl zvýšil zhruba na 80%, což znamená, že většinu kapitálu drženého dnešními veřejnými korporacemi vlastní držitelé dluhopisů, kteří s nimi zároveň obchodují. Jinými slovy investoři souhlasili s financováním podnikového dluhu s tím, že budou monopolní bohatství používat jako zástavu, a většinu burzovních obchodů lze tudíž pokládat za změnu vlastnictví monopolního bohatství.
Jak ukazuje níže uvedená tabulka, devět z deseti firem s největším monopolním bohatstvím v prosinci 2015 pochází z oboru IT a zaměřuje se na mobilní komunikace, sociální sítě, internetový maloobchodní prodej a léčiva. Stejně tak platí, že většinu monopolního bohatství mezi stovkou největších firem vytvářejí společnosti transformované IT.
Příjmy generované firmami s monopolním postavením se dělí na tři druhy: příjmy z práce, běžné úrokové příjmy z kapitálu a monopolní zisky. Z údajů vyplývá, že v 70. letech a počátkem 80. let byly monopolní zisky zanedbatelné. Od roku 1984 však podíl monopolních zisků setrvale stoupá a v roce 2015 dosahoval 23% z celkových příjmů generovaných americkými korporacemi. To znamená, že během tří desetiletí před rokem 2015 způsobilo monopolní postavení pokles podílu mezd a běžných úroků z kapitálu celkem o 23%.
Rostoucí produktivita a akumulace kapitálu sice zvyšuje mzdy a kapitálové příjmy, avšak monopolní postavení podíl těchto příjmů sráží. Tím se částečně vysvětluje, proč mzdy vykazovaly v letech 1985-2015 loudavý růst a penzisté se potýkali s klesajícími úrokovými sazbami ze svých úspor.
Proč tedy stoupající monopolní moc v sektoru IT zapříčinila koncentraci příjmů a bohatství do menšího počtu rukou, což vedlo ke zvýšení nerovnosti osobních příjmů a bohatství?
Jedna část odpovědi zní tak, že rostoucí monopolní moc zvýšila profit firem a prudce zvedla ceny akcií, což přineslo zisky, z nichž měla prospěch jen malá skupina akcionářů a firemních manažerů. Vzhledem k tomu, že mnozí podnikatelé v IT byli na počátku své kariéry mladí a měli jen omezené vlastnictví akcií, je však zapotřebí přesnější vysvětlení.
Od 80. let jsou IT inovace v převážné míře softwarové, což dává mladým inovátorům výhodu. Kromě toho jsou koncepční studie u softwarových inovací (s výjimkou farmaceutických oborů) obvykle levné; i IT inovátoři s malým kapitálem mohou testovat nápady, aniž by museli obětovat významnou část svého majetku. V důsledku toho IT inovace soustředily bohatství do menšího počtu – a často mladších – rukou.
Ve dvacátém století to neplatilo, neboť významné inovace v čelních sektorech, jako byl automobilový průmysl, tehdy vyžadovaly značné investice rizikového kapitálu. Zapotřebí bylo více investorů, a vytvořené bohatství se tak více rozprostřelo.
Negativní vedlejší dopady IT nejsou dobře pochopené a je naléhavě zapotřebí zahájit veřejnou diskusi o regulaci tohoto sektoru. Přitom je třeba zohlednit tři klíčové aspekty. Za prvé platí, že většina monopolní moci založená na technologiích neporušuje stávající antimonopolní zákony, a regulace IT tudíž bude vyžadovat nová opatření na oslabení monopolů. Zapotřebí jsou také nové koncepty veřejného zájmu, podle nichž se budou regulovat nové veřejné informační kanály typu sociálních sítí. Za druhé platí, že standardní pohledy na zdanění příjmů z podnikání a bohatství bude třeba upravit tak, aby braly v úvahu monopolní postavení IT firem. A za třetí by se měly přehodnotit zákony na ochranu soukromých informací tak, aby IT firmy nemohly těžit z využívání těchto informací a manipulace s nimi.
A především musí veřejnost hlouběji pochopit ekonomické dopady IT – zejména otázku, proč technologie, které zlepšují život tolika lidem, zvyšují bohatství tak malé skupiny osob.
Mordecai Kurz je emeritním profesorem ekonomie na Stanfordově univerzitě.
Copyright: Project Syndicate, 2017.
www.project-syndicate.org