Už téměř sto let je americký dolar považován za nejzazší bezpečné útočiště finančního světa. Žádná jiná měna dosud nahromaděnému bohatství neslibovala stejný stupeň bezpečí a likvidity. V rozkymácených dobách minulosti se všichni od vylekaných investorů po prozíravé centrální banky tlačili do dolarových aktiv, především státních dluhopisů USA. Teď už to ale možná neplatí.
Chaotická administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa důvěru v dolar vážně podkopává. Od inaugurace před fantomem davu milionů lidí se Trump pouští do boje s jednou vládou za druhou, včetně spojenců jako Austrálie a Německo. Naposledy dovedl svět na pokraj jaderné války, když se pustil do křížku se severokorejským diktátorem Kim Čong-unem.
Dolar co nevidět podstoupí vážnou zkoušku. Budou globální investoři dál vkládat peníze do země, jejíž vůdce hlasitě provokuje „poustevnickou říši“ pohrůžkami „ohně a hněvu“, nebo si najdou finanční azyl jinde?
V takových pochybnostech nebyla bezpečnost dolaru od druhé světové války. V poválečném období mimořádně rozsáhlé a rozvinuté americké finanční trhy slibovaly bezkonkurenční likviditu. A jelikož USA byly dominantní vojenskou silou, dokázaly si zajistit také geopolitickou bezpečnost. Žádná země nebyla v lepším postavení poskytovat bezpečná a flexibilní aktiva investiční třídy v rozsahu, jaký světová finanční soustava vyžadovala. Newyorská investiční stratéžka Kathy A. Jonesová v květnu 2012 trefně řekla listu : „Když mají lidé strach, všechny cesty vedou ke státním dluhopisům.“
Dobrým příkladem je prasknutí americké realitní bubliny v roce 2007. Všichni věděli, že finanční krize a následná recese začaly v USA a že země byla na vině za bezmála kolaps světové ekonomiky. Přesto se dokonce i na vrcholu krize na americké trhy hnala přílivová vlna kapitálu, která Federálnímu rezervnímu systému a ministerstvu financí USA umožnila realizovat jejich reakce.
Poptávka po dolaru kvůli strachu
Jen za poslední tři měsíce roku 2008 čisté nákupy amerických aktiv převýšily 500 miliard dolarů – třikrát víc, než kolik bylo zakoupeno během předchozích devíti měsíců. Dolar ani zdaleka nedevalvoval, naopak posílil. Trh se státními dluhopisy vynikal jako jeden z mála finančních sektorů, který stále hladce fungoval. Zahraniční investoři dál kupovali dolary i poté, co ratingová agentura Standard & Poor’s v reakci na krátké provizorium americké vlády v polovině roku 2011 snížila hodnocení státních dluhopisů.
Prudký vzestup poptávky po dolarech před deseti lety šel z velké části na vrub čirému strachu: nikdo nevěděl, kam až může zlá situace zajít. Totéž lze říct o dnešní eskalující konfrontaci mezi USA a Severní Koreou. Bude se ale historie opakovat, pohrnou se investoři opět k dolaru?
Stručná odpověď zní: nesázejte na to. Trhy už několik měsíců signalizují nedůvěru v Trumpa. Za takové situace by strach z nové krize mohl přivodit úprk kapitálu od dolaru a USA by se kromě potenciálního vojenského konfliktu musely vypořádat s dolarovou krizí.
Riziko krize dolaru se v prvních týdnech po Trumpově překvapujícím volební vítězství loni v listopadu zdálo minimální. Do konce loňského roku příliv kapitálu vytlačil dolar až na úrovně nezaznamenané víc než deset let, v důsledku očekávání rozsáhlé deregulace, daňových škrtů a fiskální stimulace v podobě infrastrukturních výdajů a zvýšených útrat v údajně „vyčerpané“ americké armádě. Investoři byli přesvědčeni, že hospodářský růst směřuje ke zlepšení.
USA by měly stát o zachování své výsady
Ale jelikož dnes Trumpovu administrativu stravují skandály, povolební „trumpovské nadskočení“ opadlo, společně s důvěrou v dolar. Během prvních 200 dní administrativy ztratil dolar téměř 10 % ze své hodnoty. Zatímco Trump tweetuje nesmysly, investoři hledají alternativní bezpečná útočiště na jiných trzích, od Švýcarska po Japonsko. Trend začal už před nynějšími půtkami USA se Severní Koreou, ale byl to jen pramínek. Teď hrozí, že se promění v povodeň, jejíž důsledky dolar natrvalo poškodí.
Samozřejmě, Trumpova administrativa možná skutečně chce, aby dolar oslabil a aby se role globálního bezpečného útočiště ujali jiní. Takový ústup by byl ale historicky – a nebezpečně – krátkozraký.
Obliba dolaru jako uchovatele hodnoty přináší Spojeným státům „nehoráznou výsadu“. Když investoři a centrální banky ukládají své bohatství do amerických státních dluhopisů a jiných aktiv, vláda USA může dál utrácet, kolik potřebuje k dodržení svých četných bezpečnostních závazků po celém světě a k financování svých obchodních a rozpočtových schodků.
Zdá se, že se Trump se svým transakčním přístupem k politice v souvislosti s globální rezervní měnou soustředí spíš na náklady než přínosy. Nemůže si ale dělat naděje, že „vrátí Americe velikost“, bude-li se muset obávat úniku kapitálu, a nedokáže svou domácí agendu prosadit do zákona, bude-li nucen přizpůsobovat se negativním tržním náladám v zahraničí.
Na Americe, která obětuje své dominantní postavení v globální finanční soustavě, nebude vůbec nic „velkého“. Bude-li Trump dolar pokoušet přespříliš, bude toho časem nejspíš litovat.
Benjamin J. Cohen, profesor mezinárodní politické ekonomie na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře, naposledy vydal knihu Currency Power: Understanding Monetary Rivalry (Moc měny: Jak rozumět monetárnímu soupeření)
Copyright: Project Syndicate, 2017
www.project-syndicate.org