Motor začala hovořit o tom, že umělá inteligence v automobilech jim umožní poznat nás natolik dobře, že si je zamilujeme a auta budou náš vřelý vztah opětovat. Jde o poněkud podivný pohled na něco, co je jen hromadou oceli a senzorů. Výkonný ředitel automobilky Didier Leroy ale před několika dny na Tokyo Motor Show tuto vizi skutečně představil a šel dokonce ještě dál. Byl by rád, kdyby v budoucnu nebyla považována za automobilku, ale za „společnost lidského cestování“. Shelly Banjo z Bloomberg Gadfly si sice není jistá, co má tento výraz přesně znamenat, ale poukazuje na jednu podstatnou věc: Stále více lidí se nestará o to, co či kdo je doveze na požadované místo. A to by skutečně mohlo vyvolat velké změny v řadě odvětví.
Lidem stále méně záleží na tom, jaké auto je veze, když využívají služeb Uberu či podobných společností. Auta sama jsou si navíc stále podobnější, protože výrobci a dodavatelské řetězce fúzují, využívají se stejné platformy a díly. Pokud bude pokračovat posun směrem k autonomnímu řízení a z automobilů nakonec úplně zmizí volanty, bude zákazníkům na jejich typu a značce záležet ještě míň. Můžeme se pak dostat do stavu, kdy lidé budou mít k autům podobný vztah jako k dopravním letadlům. Budou vědět, odkud kam se chtějí dopravit, ale jen málo z nich bude schopno říci, jaká značka je tam vlastně dovezla.
Automobilky se tuto vizi budoucnosti snaží uchopit rozdílnými způsoby. Nissan spolupracuje s NASA na vytvoření centra, které by fungovalo podobně jako řízení letového provozu. To by pomáhalo s řízením autonomních vozů a se zvyšováním důvěry v jejich technologie. Zároveň by měla růst i důvěra ve značku Nissan. Yamaha Motor zase vytvořila motocykl s umělou inteligencí nazvaný Motoroid s tím, že podle vedení společnosti má „posílit jednotu mezi jezdcem a strojem“. Nové systémy mají také automobilkám pomoci získat více dat o zákaznících a pak jim nabízet „zážitky z jízdy ušité na míru“. Předpokládá se, že podobně jako u aerolinek bude platit jedna věc: Čím déle budete službu té či oné společnosti využívat, tím více jí budete důvěřovat a tím menší bude pravděpodobnost přechodu ke konkurenci.
Pokud ale věci půjdou směrem podobným cestě aerolinek, bude muset přijít konsolidace automobilek a zmenšení jejich počtu. U leteckých společností si většina zákazníků vybírá podle ceny letenek a nabízení prémiových služeb za prémiové ceny je složité. O skutečné věrnosti se dá hovořit jen u zákazníků, kteří létají velmi často. A dá se předpokládat, že v osobní automobilové dopravě by konkurence byla ještě ostřejší, protože tu existuje více alternativ.
„Pohled na všechny společnosti, které se účastnily Tokyo Motor Show, mi připomněl technologickou bublinu. Během jejího nafukování se najednou začala každá společnost nazývat technologickou. Dnes se zase hodně firem chlubí tím, jakou převratnou technologii má k dispozici pro auta. Je ale těžké přijít na to, proč by všechny ty technologie měly zvýšit celkové prodeje automobilů. Naopak. Pokud se skutečně přesuneme od osobního vozu k nabízení služeb podobných tomu, co činí letecké společnosti, o nějakém osobním vztahu mezi zákazníkem a automobilkou, o kterém hovoří , bude jen těžké hovořit,“ uzavírá Banjo.