Produktivita je klíčem k dlouhodobému ekonomickému růstu, my ale žijeme ve světě, kdy její zvyšování notně vázne. Ekonomové dokonce diskutují o tom, zda útlum jejího růstu neznamená vstup do fáze dlouhodobé stagnace. S tím, jak stárne populace v zemích jako Německo či Japonsko, se přitom zvyšování produktivity stává ještě významnějším cílem než dříve. James James Manyika z McKinsey Global Institute se na stránkách Harvard Business Review zamýšlí nad tím, zda může celou věc změnit k lepšímu robotizace či umělá inteligence.
Nové technologie jsou pro firmy atraktivní už proto, že mají potenciál výrazně snížit výrobní náklady, ale mohou sebou přinést i úplnou změnu podnikatelského modelu. K tomu se může přidat vyšší kvalita produkce, rychlost výroby a rychlost reakce na změny na trhu. Na druhou stranu ale sebou tyto technologie přinesou výraznou změnu na pracovním trhu – některá pracovní místa budou zanikat, jiná se budou měnit a vznikat budou nová.
McKinsey odhaduje, že do roku 2030 by mohlo kvůli novým technologiím ztratit práci 15 % globální pracovní síly, ale tyto ztráty budou v základním scénáři pravděpodobně nahrazeny vznikem nových pracovních pozic. Vše ovšem stojí na předpokladu, že globální ekonomika si udrží svou růstovou dynamiku. V různých scénářích pak McKinsey hovoří o tom, že „do roku 2030 bude 75 – 375 milionů lidí muset změnit pracovní místo, a to v závislosti na rychlosti automatizace výrobních procesů“.
Nejde tedy o malou změnu. Nově vznikající pracovní pozice budou vyžadovat vyšší vzdělání, lepší schopnost komunikace a osvojení nových poznatků. Ze strojů se budou stále častěji stávat digitální partneři a asistenti. Nejrazantnější změny lze čekat ve vyspělých zemích a tam tudíž vzroste negativní tlak na pracovní místa lidí se středními příjmy. Tím se ještě zvýší tenze pramenící z příjmové nerovnosti. V rozvíjejících se zemích by se naopak mezera mezi nejbohatšími a nejchudšími mohla díky automatizaci uzavírat a mohlo by dojít k růstu střední třídy.
Některé země budou v souvislosti s novými technologiemi čelit nepříjemným výzvám, tudíž budou v pokušení automatizaci brzdit či dokonce úplně zastavit. Jenže to bude marný boj a takové země by se navíc vzdaly pozitivního dopadu technologií na produktivitu. Odsoudily by se k ekonomické stagnaci a možná i k sociálním nepokojům. McKinsey tvrdí, že ideálním scénářem je penetrace nových technologií, které zvýší produktivitu, a ta se projeví na příjmech široké společnosti. Poté se dá čekat, že vyšší příjmy se obratem promítnou do celkové poptávky v ekonomice a tudíž i do vyšší tvorby pracovních míst, která eliminuje pokles počtu pracovních míst v oblastech, kde došlo k intenzivnější automatizaci.
K naplnění tohoto optimálního scénáře je na prvním místě třeba udržení růstu produktu, protože bez něj nelze čekat tvorbu nových pracovních míst. K tomu by se měla přidat zvýšená kvalita vzdělávání, do kterého by měly promlouvat i soukromé společnosti. Ty totiž budou v přední linii automatizace a budou mít nejlepší přehled a představu o tom, jakého vzdělání a kvalifikace je třeba nejvíce. V neposlední řadě by prospěla vyšší flexibilita trhu práce, kterou lze také podpořit vyšším používáním digitálních technologií schopných lépe propojit nabídku s poptávkou. V zemích jako Spojené státy je ale nyní trend opačný a dynamika trhu práce se zhoršuje. Zřejmé je to například z počtu lidí odcházejících za prací do jiných států.
Vlády by také měly zvážit změny v podpoře v nezaměstnanosti. Dobrým příkladem je Německo, kde je kladem velký důraz na získávání nových pracovních dovedností a vzdělání. Podobné kroky a změny budou určitý čas trvat. „Problém produktivity lze ale vyřešit, pokud dokážeme využít přínosy automatizace a zároveň zavést politiku, která zajistí naši připravenost na její rozvoj a rovnoměrnější podíl na jejích přínosech,“ uzavírá Manyika.
Zdroj: HBR