Britská centrální banka, Bank of England (BoE), tento měsíc zvýšila úrokové sazby na 0,75 %, v přesvědčení, že inflace překročí jí stanovený cíl ve výši 2 % zhruba do dvou let. Stoupající úrokové sazby ale mají tendenci tlumit ekonomickou aktivitu a růst ve Spojeném království se jen sotva dá popsat jako utržený ze řetězů. Měla by BoE uvažovat o úpravě svého mandátu tak, aby zahrnoval hospodářský růst?
Ve Spojených státech má Federální rezervní systém dvojí pověření: stabilitu cen a maximální zaměstnanost. Jistěže, Fed také letos zvýšil úrokové sazby; jenže americká ekonomika aktuálně roste o více než 4 % a celoroční růst HDP je očekáván na úrovni 3 %.
Naproti tomu britské hospodářství narostlo v prvním čtvrtletí letošního roku o pouhé 0,2 %. Přestože BoE očekává, že se růst vzchopí a pro letošek skončí na asi 1,5 %, označuje takové tempo za „maximální rychlost“. Rychlejší růst by vyvolal inflační tlaky.
Při britské nezaměstnanosti na úrovni 4,2 % – podle názoru BoE odpovídající plné zaměstnanosti – bude najímání pracovníků znamenat vyšší mzdy. A protože vzestupy cen jsou funkcí mezd plus marže, poroste inflace. Rozhodnutí BoE zvýšit úrokové sazby navzdory pomalému hospodářskému růstu bylo odrazem zaměření banku na udržení 2% inflačního cíle.
Vzhledem k tomu, že britské hospodářství v letech 1980 až 2007 rostlo průměrně o 2,5 %, představuje prognóza potenciálního růstu BoE na úrovni 1,5 % významné zhoršení. Viníkem je chabý růst produktivity. Od roku 1998 do globální finanční krize roku 2008 dosahoval roční růst produktivity průměrně 2,25 %. Teď se BoE domnívá, že je toto tempo kolem 1-1,25 %.
K tomuto zpomalení v oblasti produktivity došlo napříč vyspělými ekonomikami, z důvodů – od nepříznivých demografických trendů, nižší investiční poptávky po řadu dalších možných vysvětlení –, které zůstávají nejasné. Británie je však postižena nejhůř. Pomalejší hospodářský růst přitom vyvolává očekávání nižších úrokových sazeb.
BoE poprvé předložila odhad toho, jaký pravděpodobně bude „nový normál“ úrokových sazeb, odpovídající nové prognóze. Namísto průměrné 5% sazby, která převažovala během desetiletí před bankovní krizí, teď BoE očekává úrokové sazby na 2-3% hladině, což znamená reálnou (inflačně očištěnou) úrokovou míru nižší než 1 %. To odpovídá odhadům úrovní úrokových sazeb v ostatních vyspělých ekonomikách, které zažívají zpomalení růstu produktivity.
Jelikož se však BoE domnívá, že růst ekonomiky už plně vyčerpává svůj potenciál, zvýšila úrokové sazby, třebaže růst HDP je pomalý. Odhaduje se, že od nynějška do roku 2021, tedy do konce prognózovaného období, dosáhne pouhých 1,7-1,8 %. Právě proto se poslední krok BOE zdá být zvláštní. Nepovede dopad vyšších sazeb na půjčky, výdaje a investice domácností a firem k ještě pomalejšímu růstu?
Měnová politika samozřejmě ovlivňuje spíše hospodářský cyklus, ne dlouhodobé vyhlídky ekonomiky. Ty závisí mimo jiné na technických inovacích a dovednostech pracovních sil. Postup BoE tedy potenciální tempo růstu britské ekonomiky nezmění. Přiměl by ale růstový mandát BoE více váhat se zvyšováním sazeb, když je růst chudokrevný?
Zamysleme se nad scénářem, v němž by BoE dostala pověření maximalizovat hospodářský růst a dosahovat 2% inflačního cíle. Pokud by tvůrci politiky centrální banky očekávali, že inflace dosáhne 2 %, ale hospodářský růst bude za dva roky méně než 2 %, museli by zvažovat, nakolik bude mít zvýšení sazeb tlumící vliv na ekonomiku. Jinými slovy inflační cíl může být plněn, ale bude-li vlažný růst, zápas s vyvažováním dvou cílů může rozhodnutí BoE brzdit o něco déle – tak jako Fed po očku sleduje zaměstnanost, ačkoliv měnová politika ve skutečnosti neovlivňuje dlouhodobý růst.
Záludnost do věci vnáší to, že potenciální tempo růstu ekonomiky, které se může měnit, se těžko odhaduje. Kdyby posílil růst produktivity, „maximální rychlostí“ může být opět 2,5% růst HDP. Centrální banka s růstovým mandátem může tedy našlapovat poněkud obezřetněji, pro případ, že by její počínání ztlumilo aktivitu, která by mohla dostat ekonomiku země do nového potenciálního tempa.
Dalším důvodem proč zvažovat pověření BoE mandátem zahrnujícím hospodářský růst je slábnoucí vazba mezi inflací a zbytkem ekonomiky. Řečeno jinak, na rozdíl od minulosti růst cen tak úzce nesouvisí s nezaměstnaností ani produkcí.
Například bezprostředně po krizi roku 2008 byla inflace vysoká, jako by britská ekonomika vzkvétala, což se však nedělo; také nezaměstnanost byla tehdy poměrně vysoká. Ceny stoupaly, protože libra byla slabá, takže zvyšovala náklady na dovoz, a ceny ropy byly vysoké.
Během tohoto období BoE často míjela svůj inflační cíl, což vyvolávalo kritiku, že nemá žádný vliv. Důvod proč nezvýšit sazby byl ale zřejmý: ekonomika se vyrovnávala s následky Velké recese. S hospodářským růstem jako explicitní součástí mandátu by BOE za takových okolností dokázala lépe vysvětlit svůj postup – a lépe zachovat věrohodnost svého závazku k udržování cenové stability.
Zaměření pouze na stabilitu cen mohlo fungovat, když byla inflace spolehlivěji provázána s hospodářským cyklem. Když tomu nyní tak není, by měla BoE – a možná i další centrální banky –uvažovat o změně svého mandátu tak, aby obsahoval také zaměření na růst.
Linda Yueh je členkou vědeckého sboru oxfordské koleje St Edmund Hall a profesorkou ekonomie na London Business School. Naposledy jí vyšla kniha The Great Economists (Velcí ekonomové).
Copyright: Project Syndicate, 2018.
www.project-syndicate.org