V posledních desetiletích značně vzrostla nerovnost v příjmech v rozvinutých a rozvíjejících se zemích, ovšem s výraznými rozdíly napříč zeměmi a regiony. Proti tomu vzestup rozvíjejících se trhů zároveň přispěl ke snížení nerovnosti mezi zeměmi. Bertrand Garbinti, Jonathan Goupille-Lebret a Thomas Piketty si na stránkách VoxEU vzali na mušku Francii. Jak moc je její „Liberté, Egalité, Fraternité“ realitou posledních dekád?
Dlouhodobé trendy v příjmové nerovnosti
Od roku 1900 do roku 2014 se z dlouhodobého pohledu národní příjem na dospělého obyvatele značně zvýšil. Ale růst tohoto příjmu má k plynulosti daleko - hlavně mezi lety 1945 až 1980, kterým se říká Les Trente Glorieuses (zlatých třicet let). Od roku 1900 do roku 1945 byl národní příjem na dospělého záporný (-0,1 % ročně), pak v období 1945-1980 vyskočil na 3,7 % ročně, aby se nakonec snížil na čtvrtinu během let 1980-2014 (0,9 % ročně).
Podíl nejbohatších 10 % na celkovém příjmu klesl od roku 1914 do roku 1945 z 50 % na více než 30 %. V době poválečné obnovy ale nerovnost opět vzrostla a snížila se až mezi lety 1968 až 1983, které jsou známé rozsáhlým snížením mzdové nerovnosti a podílu kapitálu. Toto období pak ale následuje ještě výraznější nárůst nerovnosti, když v roce 1983 nově zvolená levicová vláda ukončila rychlý nárůst mezd. Podíl vrchních 10 % se po finanční krizi v roce 2008 o něco snížil, ale zůstává stále mnohem vyšší než na začátku 80. let. Navíc podíl nejmajetnějšího 1 % obyvatel na příjmech mezi lety 1983 a 2007 značně narostl, a to z méně než 8 % na více než 12 %. Čím výše po příjmové pyramidě stoupáme, tím vyšší je podíl na příjmech.
Příjmy těch nejmajetnější neunikly pohledu veřejnosti. Zatímco ve zlatých třiceti letech rostl příjem na dospělého tempem 4 % ročně, příjmy těch nejbohatších rostly o 1,5 % ročně. Mezi lety 1983 a 2014 však došlo k opačnému trendu. Zatímco reálný růst příjmů většiny obyvatel rostl o 1 % ročně, či méně, vrchní percentily si užívaly růst až o 3 % ročně. Jako důvod autoři uvádějí roli institucionálních faktorů jako je proces určování výše plateb pro vrcholový management, firemní řízení, úpadek odborů a kolektivních vyjednávání a pokles daňových sazeb u vysokých příjmů.
Snižující se, ale přesto vysoká genderová mezera
Přestože se mezera v příjmech mezi muži a ženami v posledních desetiletích značně zúžila, pořád zůstává extrémně vysoká. V roce 2012 vydělávali muži v průměru 1,25krát více než ženy ve věku 25 let. Rozdíl s věkem postupně roste až na 1,64násobek ve věku 65 let. To jen reflektuje skutečnost, že ženy během své kariéry čelí mnohem nižší pravděpodobnosti povýšení na pozice s vyšší mzdou.
Z dlouhodobé perspektivy je ale tento rozdíl mnohem větší. Zejména francouzský model zaměstnanosti okolo roku 1970 se ukázal jako jasně „patriarchální“. Muži ve věku 30 až 55 let vydělávali 3,5 až 4krát více než ženy. I přes značné zlepšení genderové rovnosti v příjmech ženy stále nemají přístup k vysoce placeným pozicím. V roce 2012 bylo v příjmovém horním 1 % jen 16 % žen a v horním 0,1 % pouze 12 % (proti 7 % v roce 1994 a 5 % v roce 1970).
Zdroj: VoxEU