Někteří investoři se zaměřují na akcie s nízkou valuací, jiní na ty, které se drží růstového trendu, či třeba na akcie malých firem. Nir Kaissar a Noah Smith na stránkách Bloombergu poukazují na to, že podobné strategie jsou ve svém jádru založeny na nějakém kvantifikovatelném faktoru, který by měl charakterizovat akcie s nadprůměrnými výnosy. Kdy je ale podobný přístup skutečně relevantní?
Kaissat tvrdí, že za posledních šedesát let si například vedly dobře akcie s nízkým poměrem ceny k ziskům nebo k toku hotovosti. To samé platí o akciích malých společností a firem s vysokou ziskovostí. Za pozornost v této souvislosti stojí studie z roku 2017 Replicating Anomalies, v níž ekonomové Kewei Hou, Chen Xue a Lu Zhang identifikovali 67 faktorů, které podle statistik generovaly mezi roky 1967–2014 nadprůměrnou návratnost. Jinak řečeno, tato vyšší návratnost pravděpodobně není dílem náhody, ale souvisí s uvedenými faktory.
Podobné závěry vedly v posledních letech k prudce rostoucímu počtu fondů, které se zaměřují na nějaký typ faktorového investování. Kaissat ale varuje, že úspěch není v takových případech zaručen. Dobře to ukazuje jedna z nejznámějších strategií, kterou je hodnotové investování a která se v posledních deseti letech nevyplácela.
Smith tvrdí, že v první řadě je dobré si položit otázku, proč v určité době nějaká strategie vydělávala. Pokud trhy fungují efektivně, představují nadprůměrné zisky kompenzaci za vyšší riziko. Akcie menších společností tak mohou nabízet vyšší návratnost, ale zároveň u nich platí, že procházejí prudkými korekcemi i v době, kdy se zbytku trhu nevede špatně. Investoři by tak nejdříve měli zkoumat, jaké riziko sebou daná strategie nese a zda je její možná vyšší návratnost odrazem toho, že využívá neefektivity trhu, nebo zda je pouze kompenzací za vyšší riziko.
Jako druhé významné téma pak Smith zmiňuje to, jak dlouho je nějaká strategie funkční. Dobrým příkladem zde může být postupné mizení ziskové prémie u hodnotových akcií a tudíž pokles atraktivity těchto titulů. Některé studie pak podle ekonoma ukazují, že neefektivní ocenění akcií, které se na trzích objeví a které by mohlo poskytnout investiční příležitosti, může představovat jen krátkodobý jev. Dokonce se zdá, že na trhu vždy nacházíme velký počet neefektivních oblastí, u kterých však dochází k rychlé korekci, zatímco jinde se objevují nové. Pokud je ale naopak vyšší návratnost kompenzací za riziko, měla by přetrvávat.
„Jestliže jste schopni rychle odhalit neefektivní oblast, můžete se zařadit mezi ty, kteří na nich vydělávají. Koneckonců někdo takhle vydělávat musí. Stejně tak je ale třeba znát rizika a podle nich stavět své portfolio,“ míní Smith. A dodává, že na trhu existují i neefektivní oblasti, na kterých se ale těžko vydělává. Na ně například poukazuje teorie autorů Brada De Longa, Andreie Shleifera, Larryho Summerse a Roberta Waldmanna. Tato teorie říká, že na trhu se čas od času objeví stádové chování, které se řídí jen informačním šumem. Pokud se ale některý investor chce proti němu postavit a vydělat na něm, nebude mít dost peněz, aby toto chování korigoval, a tak se namísto toho ke stádu přidává, pokouší se profitovat na vznikajících minibublinách a celý proces ještě posiluje.
Investor by si tedy podle Kaissara a Smithe měl udělat názor na to, zda jeho přístup sází na to, že objevil nějakou neefektivní oblast na trhu, nebo zda očekávané nadprůměrné zisky představují kompenzaci za riziko. V prvním případě by pak měl předpokládat, že ona neefektivita nebude přetrvávat dlouho.
Zdroj: Bloomberg