Není to zase tak dávno, co jsme tu zmiňovali, že doporučuje k nákupu akcie společností se silnou rozvahou. Tedy firem málo zadlužených, které jsou méně citlivé na vyšší sazby a ekonomický útlum pro ně nepředstavuje takové riziko, jako pro firmy s vyšší finanční pákou. Toto téma investic do firem se silnými rozvahami se přitom vrací opakovaně, ale jak se znovu a znovu ukazuje, také má svá úskalí a nejde o univerzální doporučení.
Zmíněná strategie byla často zmiňována během celého období pokrizových let, kdy se neustále vracely obavy z deflačních tlaků, hovořilo se živě o možnosti dlouhodobé stagnace a podobně. Třeba takové Pimco se jí podle svých slov zase drží ve vztahu k akciovým investicím na rozvíjejících se trzích. Jenže ani zde žádný oběd zadarmo povětšinou není a opakovaně jsem tu proto poukazoval na prostý fakt: Koupit si předraženou akcii firmy se silnou rozvahou, do které se již navezla velká část trhu, nemusí být zrovna tím nejlepším krokem. A tím se dostávám zpět k úvodu: nyní přichází s oním v nadpise zmíněným doporučením, které se minimálně v pokrizové historii jen tak nevidí. Banka totiž podle CNBC „končí se svou strategií sázek na firmy se silnou rozvahou“.
Stratég banky David Kostin konkrétně uvedl, že strategie již nemá tak atraktivní profil „riziko/návratnost“. Fed se totiž posunul směrem k větší akomodaci a banka se zároveň domnívá, že před americkou ekonomikou je výhled na „stabilní ekonomický růst“. Doposud tato strategie přitom přinášela úspěchy a konkrétně prý od konce roku 2016 předčila investice do firem se slabými rozvahami o 25 procentních bodů návratnosti.
Na tomto komentáři od Goldmanů nás může mimochodem zaujmout neustále se měnící (vnímaná) kombinace další politiky Fedu a dalšího vývoje v ekonomice. Ještě v roce 2018 podle mne panoval na trhu přehnaný optimismus ohledně obou – přehnaná růstová očekávání na straně růstu HDP, a zejména zisků, a zároveň názor, že Fed nebude při zvedání sazeb nijak razantní. Na podzim se vše překlopilo do druhého extrému. Trh začal počítat s agresivně jestřábím Fedem a prudkým ochlazením ekonomiky, neřkuli recesí. Výše uvedený pohled Goldmanů naznačuje návrat k původní kombinaci. Odklon od onoho přílišného pesimismu je přitom namístě, jde jen o to, aby se vše neposunulo zase k přehnanému optimismu.
Za pozornost pak v rámci hlavního tématu této úvah stojí to, že podle pana Kostina jsou valuace firem se silnými rozvahami „napjaté“. Dohromady se celá skupina obchoduje s PE kolem 24, zatímco rozvahoví slaboši mají PE kolem 14. Takové valuace na trhu podle stratéga naposledy panovaly během technologické bubliny. A namístě je pak důležitá poznámka: Odklon od první skupiny ještě neznamená, že by se investoři měli houfně nahrnout do druhé. Banka v první řadě nedoporučuje úplné opuštění skupiny silných rozvah, něco by si prý investoři měli nechat pro případ, že by se situace vyvíjela horším než předpokládaným způsobem. A ze skupiny slabých rozvah je prý na předních místech , a .
Automobilky se postupně stávají polofinančními institucemi a hodnotit jejich celkové zadlužení tak nejde na základě jednoduchých ukazatelů používaných u tradičních firem. a mají poměr dluhu k EBITDA podobný, pohybuje se kolem 4. Nejde o žádné konzervativní hodnoty, ale na trhu bychom našli mnohem zapáčenější firmy. Takže soudě podle tohohle vzorku Goldmani nedoporučují žádné agresivní navezení se do vysoce rizikových zapáčených firem. Celkově jejich doporučení vnímám jako odklon od (drahých) „kvalitních“ akcií, ale ne posun k druhému extrému. I tak je ale podobné doporučení minimálně v pokrizovém kontextu výjimečné.