Takzvaný univerzální příjem má podle ekonoma Tima Taylora dvě velké výhody. Jednak jde o jednoduchý systém podpory a také motivuje k práci. Jednoduchost spočívá v tom, že není vázán na žádné podmínky. Lidé jej prostě dostávají bez ohledu na jejich výši příjmů, nezáleží na tom, zda mají zaměstnání. Není proto potřeba žádné velké byrokracie, nikdo není stigmatizován tím, že dávky pobírá. Jak je to ale s onou motivací k práci?
Taylor vysvětluje, že tradiční formy podpory většinou fungují tak, že pokud ten, kdo je pobírá, získá zaměstnání, podporu ztrácí. Na jednu stranu je takový postup logický a férový. Jenže ekonomové poukazují na to, že s sebou nese i jeden nepříjemný rys: Jestliže někdo ztratí na podpoře to, co získá díky novému zaměstnání, v podstatě to znamená, že čelí implicitní daňové sazbě ve výši 100 %. Lidé s nízkými příjmy tak efektivně čelí velmi vysokým implicitním sazbám, a to je při hledání zaměstnání může značně demotivovat.
Univerzální příjem tímto neduhem netrpí, ale o jeho dopadech na motivaci lidí se stále živě diskutuje. Přímých důkazů podle Taylora také mnoho nemáme. Nyní ale byly zveřejněny předběžné výsledky experimentu, který probíhal ve Finsku. Ekonom na základě analýzy zveřejněné finským ministerstvem práce tvrdí, že „dopady programu na zaměstnanost byly v prvním roce (tedy v roce 2017) v podstatě nulové“. Lidé, kteří pobírali univerzální příjem, pak vykazovali větší důvěru ve svou budoucnost a domnívali se, že pro ně bude jednodušší přijmout nové zaměstnání.
Taylor připomíná, že ve Finsku nešlo o experiment se skutečným univerzálním příjmem. Týkal se jen dlouhodobě nezaměstnaných a ti také stále pobírali některé další formy sociální podpory. Ekonom rovněž odhaduje, že pokud by vláda v USA vzala všechny zdroje, které jdou na boj s chudobou (mimo těch, které se týkají zdravotní péče), a přidala k nim daňové úlevy poskytované střední a vyšší příjmové třídě, mohla by vyplácet univerzální příjem ve výši asi 5 800 dolarů.
V USA hodlá s univerzálním příjmem experimentovat město Stockton v Kalifornii. Tam by mělo pobírat univerzální příjem ve výši 500 dolarů 130 lidí po dobu 18 měsíců. Podobný program probíhá podle Taylora na Aljašce, kde lidé dostávají příjem financovaný příjmy generovanými těžbou ropy. Jeho výše se pohybuje mezi 1000 – 2000 dolary ročně a „lze jej považovat za určitou formu příjmu univerzálního, který ale nestačí na pokrytí životních nákladů“. Experiment s tímto typem příjmu probíhal i v Ontariu, ale po jednom roce byl zrušen. Podobný program běží v Keni, ovšem Taylor je skeptický ohledně toho, zda tamní výsledky budou relevantní pro vyspělé země.
Zdroj: The Conversable Economist