Čína je podle německého Spiegelu největší věřitel na světě a výměnou za přístup k surovinám financuje investice do infrastruktury v rozvíjejících se zemích po celém světě. „Nová studie ukazuje, že riziko další dluhové krize je významné,“ píše v této souvislosti Der Spiegel, protože „úvěry od Pekingu dominují na světových trzích podobně jako čínské hračky“.
„Příliv kapitálu z Číny pomohl zabránit kolapsu globální ekonomiky poté, co zbankrotoval Lehman Brothers a propukla finanční krize. Pro některé jsou miliardy dolarů z Číny vítaným příspěvkem na investice do infrastruktury málo vyspělých zemí z Asie a Afriky. Jiní ale tvrdí, že úvěry z Pekingu uvrhly polovinu světa do závislosti na Číně. Hovoří se o dluhových poutech a skupina amerických senátorů dokonce tvrdí, že Čína používá kapitál jako zbraň,“ píše Der Spiegel.
Zahraniční aktiva Číny nyní dosahují hodnoty 6 bilionů dolarů, ale „mimo vládu v Pekingu nikdo neví, kolik peněz bylo kde investováno, za jakých podmínek a za jakého rizika“. Čína totiž podobné údaje nezveřejňuje a neposkytuje mezinárodním organizacím, jako je Světová banka a Mezinárodní měnový fond. Nyní ale představila známá ekonomka Carmen Reinhartová a její tým amerických a německých vědců zmíněnou studii, která se snaží odkrýt více informací. Podle Spiegelu její závěry „nerozptylují obavy z toho, jak Peking svou finanční sílu využívá, naopak“.
Studie tvrdí, že řada chudých zemí si vzala větší objem čínských úvěrů, než se dříve předpokládalo. S nimi pak často souvisí závazky, které slouží čínským strategickým zájmům a „zvyšují riziko pádu těchto zemí do finanční krize“. Christoph Trebesch, který na studii také pracoval, k tomu říká, že svět ještě plně nepochopil, jak hluboce Čína změnila mezinárodní finanční systém.
Podle studie Čína exportovala do rozvíjejících se zemí více kapitálu než všechny vyspělé ekonomiky dohromady. A s těmito půjčkami se váží podmínky, které jsou pro jejich příjemce značně nevýhodné. „Západní země obecně poskytují úvěry za nízké úroky a s dlouhou dobou splatnosti, ovšem Čína obvykle používá kratší dobu splatnosti a vyšší sazby. Splacení úvěru pak zajišťuje práva na přístup k přírodním surovinám, potravinám či ziskům státem vlastněných společností. Čínská vláda také často posílá peníze přímo čínským společnostem, které v dané zemi budují letiště, přístavy či přehrady,“ píše Spiegel.
Takové nastavení podmínek financování vedlo v Ekvádoru k tomu, že Peking převzal do svých rukou 80 % ropných rezerv této země jako kompenzaci za stavbu velké přehrady. V Zambii, která Číně dluží 6 miliard dolarů, panují obavy, že Peking převezme státní energetickou společnost Zesco. A na Srí Lance Čína zabrala celý přístav poté, co vláda měla problémy se splácením dluhů. Problémy pak může způsobovat i samotný fakt, že řada čínských úvěrů není poskytována přímo vládám, ale státním společnostem, a oficiální čísla týkající se vládního zadlužení tak vykreslují příliš optimistický obrázek.
„Zatímco Západ vnímá Afriku především jako zdroj neustálých katastrof, Peking ji vidí jako místo obrovského potenciálu. Odhaduje se, že tam žije a pracuje 1,5 milionu Číňanů včetně podnikatelů, IT odborníků, techniků a obchodníků. Budují infrastrukturu, a to neuvěřitelným tempem. Staví přehrady, letiště, železnice a průmyslové komplexy. Čína za to dostává přístup k přírodním zdrojům a na africké trhy,“ píše Spiegel. A v následujícím grafu ukazuje odhady toho, kolik daná země dluží Číně v poměru k jejímu produktu:
Podle studie se celá situace jen tak nezmění, protože řada čínských projektů dané zemi skutečně prospívá a mnoho rozvíjejících se zemí zoufale potřebuje investice do infrastruktury. Spiegel také upozorňuje na to, že jiní ekonomové hodnotí čínské úvěry méně kriticky. Například institut Rhodium Group, který analyzoval 40 čínských projektů, říká, že Peking nepostupuje ani zdaleka tak tvrdě, jak se obecně tvrdí, a je ochoten činit řadu ústupků. To ale nic nemění na tom, že by všem prospělo, kdyby Čína byla transparentnější a o svých aktivitách v rozvíjejících se zemích více informovala. Už proto, že takové informace by mohly pomoci zabránit vzniku další finanční krize v tomto regionu. Tedy krize, které by se nyní měla obávat hlavně Čína.
Zdroj: Der Spiegel