První odhad růstu české ekonomiky za druhé čtvrtletí naznačuje, že si tuzemské hospodářství rozhodně v této době nevedlo špatně. Mezikvartálních 0,6 % odpovídá i výsledku v prvním čtvrtletí a v meziročním vyjádření se také nedá mluvit o nějakém dramatickém zpomalení (2,7 %). Podle očekávání byla hnací silou ekonomiky především domácí poptávka, konkrétně spotřeba domácností podpořená rostoucí zaměstnaností a mzdami, avšak svým dílem přispěl dokonce zahraniční obchod. Navzdory slábnoucí zahraniční poptávce a kumulujícím se rizikům a nejistotám. I když se může zdát, že se toho až tolik nezměnilo, přece jen některé dílčí posuny jsou patrné i ze strohých předběžných čísel a komentáře statistického úřadu. Jednou z patrných změn je menší role investic, které se dřív na růstu ekonomiky podílely docela výrazným způsobem. Jedním vysvětlením by mohlo být, že už dosáhly takové úrovně, že nemají kam příliš růst (jak ty soukromé, tak ty veřejné). Jiným zase, že dřívější velké investice se zrealizovaly a nyní je budou firmy „vytěžovat“. Můžeme však najít i méně příznivé vysvětlení, a sice obavy z dalšího vývoje poptávky, které vedou k odkladům žádoucích investic třeba do automatizace a robotizace. Kde přesně je pravda, však bude jasné až na konci srpna, kdy budou k dispozici přece jen podrobnější data.
A příčiny zmíněného nehmatatelného strachu by nebylo nutné hledat nijak daleko. Stačí se podívat na výkon německé ekonomiky, která po čtyřech letech solidního růstu opět klesá, a to v důsledku zhoršení exportu. Vzhledem k tomu, že český průmysl z části sehrává roli subdodavatele německých firem (své by o tom mohli vykládat dodavatelé automobilek), a tak česká ekonomika může jen těžko zůstat zcela imunní vůči zhoršení ekonomického vývoje našeho největšího obchodního partnera. Zvlášť když ani do třetího čtvrtletí nevstoupilo tamní hospodářství nijak svižně. Ať už se podíváme na měkké ukazatele jako je PMI či Ifo nebo na výrobu osobních automobilů (cca -5 %). I proto předpokládáme, že druhá polovina letošního roku nebude pro českou ekonomiku až tak příznivá jako ta první. Zejména když hrozby a nejistoty v podobě zpomalení mezinárodního obchodu, divokého brexitu nebo „zelené“ proměny automobilového průmyslu přetrvávají. Nicméně, i když německá ekonomika balancuje na hraně recese, ta česká má přece jen možnost ji zcela nenásledovat.
*** TRHY ***
CZK a dluhopisy
Navzdory dobrým výsledkům domácí ekonomiky koruna včera dále ztrácela a přiblížila se až na dohled 25,90 EUR/CZK. A obdobně se vlastně dařilo i ostatním měnám v regionu, které rovněž ignorovaly o poznání lepší výsledky tamních ekonomik ve srovnání s těmi západoevropskými. A zatímco dolar profitoval z obav z hrozící recese v USA, měny v našem regionu ruku v ruce ztrácely. Klesaly však i výnosy dluhopisů a například ten desetiletý se vrátil na úroveň léta 2017.
I když stále více invertovaná křivka implicitně napovídá, že sazby v ČR začnou již brzy prudce klesat, ČNB zatím nic chystat nemusí. Inflační tlaky zůstávají vysoké, ekonomika není v recesi a koruna je už dvě procenta nad prognózou, takže sama automaticky uvolňuje měnové podmínky v ČR.
Zahraniční forex
Záplava optimismu na trzích příliš dlouho nevydržela a eurodolar na to reaguje posunem blíže k 1,11 EUR/USD. Poslem špatných zpráv je tentokrát vývoj na americkém dluhopisovém trhu; poprvé od roku 2007 totiž došlo k inverzi výnosové křivky, kdy jsou výnosy dvouletých dluhopisů nad těmi s desetiletou splatností, což trhy považují za spolehlivý indikátor blížící se recese. Zároveň pak bondový trh vysílá vcelku jasný signál směrem k Fedu, a to že jeho omezené a v podstatě jestřábí snižování sazeb rozhodně nebude stačit.
Příliš optimismu nakonec trhům nepřinesl ani výsledek německého HDP za druhé čtvrtletí, které sice dopadlo dle očekávání (mezikvartálně -0,1 %), ale samo o sobě svědčí o nevalné kondici největší evropské ekonomiky. Dnes se kalendář hlavních makro dat přesune opět do Spojených států, kde bude pozornost upřena jak na podnikatelské nálady, tak tvrdá data za maloobchod a průmysl.
Ropa
Optimismus podpořený oddálením platnosti amerických cel vůči čínskému zboží měl pouze jepičí život, a tak se ropa Brent vrací zpět pod 60 USD/barel. Více než tří procentní propad cen měla na svědomí jak velmi slabá data z Číny (nejslabší růst průmyslové produkce za 17 let), tak varovné signály ze Spojených států, kde poprvé od roku 2007 došlo k inverzi výnosové křivky (výnosy dvouletých mínus desetiletých vládních bondů), což trhy považují za spolehlivý indikátor blížící se recese. Medvědí sentiment pak do třetice umocnil také nečekaný nárůst zásob surové ropy ve Spojených státech.