Centrální banky již digitální peníze používají, a to dlouhou dobu, jen je poskytují vybrané skupině finančních institucí. Pokud by centrální banky přešly na digitální měnu v tom smyslu, v jaké se o tom poslední dobou hovoří, fakticky by jen tuto vybranou skupinu rozšířily o domácnosti a firemní sektor. Na stránkách VoxEU to tvrdí ekonom Dirk Niepelt. A dodává, že současný stav, kdy je mimo jiné plánována digitální měna Libra, se pro centrální banky již stává neudržitelný a ony budou muset reagovat.
Pokud se hovoří o digitálních penězích jako o něčem novém, jde o faktickou chybu, protože takové peníze již existují dlouhou dobu a drží je jak domácnosti, tak firmy. Těmito penězi jsou ty, které vložíme na účet v bance a pak jimi disponujeme bez toho, abychom potřebovali hotovost. Jak bylo zmíněno, s digitálními penězi pracují i centrální banky – jde o rezervy, které poskytují finančním institucím. Niepelt tvrdí, že to, co se v posledních letech změnilo, je jednoduchost, s jakou lze s digitálními měnami pracovat a používat je. Přispívají k tomu fintech společnosti a blockchainové technologie, kde se s informacemi pracuje na decentralizované úrovni a z transakcí je možné vyloučit prostředníky.
Většina peněz v oběhu je vlastně závazkem, a to buď centrální banky, nebo bank komerčních. Proti tomuto závazku stojí aktiva těchto subjektů, která měnu kryjí. Kryptoměny mají jinou povahu – řada z nich takovým způsobem kryta není. Jestliže pak někdo hovoří o digitálních měnách vytvořených centrálními bankami (CBDC), jde podle ekonoma o nepřesný výraz proto, že tyto banky digitální měny již dávno vytvářejí – jde o zmíněné rezervy. Nejedná se tedy o to, že by najednou začaly pracovat s penězi, které by měly digitální povahu. Ale o to, že by k digitální měně dané centrální banky měly přístup i domácnosti a firmy – v podstatě by šlo o systém „rezerv pro všechny“.
Mezi CBDC a blockchainem neexistuje podle ekonoma žádný přímý vztah, protože pro vytvoření a fungování CBDC může být použito více technologií. Mohly by být použity digitální účty, karty nebo decentralizované databáze. Technologie by ale samozřejmě měla vliv na likviditu, jednoduchost používání a podobně. To, zda by digitální měna centrální banky měla makroekonomický dopad, by pak podle ekonoma záviselo zejména na tom, jak by centrální banka s touto měnou naložila – zda by svými celkovými operacemi eliminovala přímé dopady nové měny na ekonomiku.
Je možné, že by CBDC vedly k narušení intermediace prováděné finančním sektorem a bankami či dokonce vedly k odlivu vkladů z bank? Ekonom tvrdí, že podle některých názorů by digitální měny vydané centrální bankou vyvolaly nedostatek vkladů u bank. Podle jeho názoru k tomu ale nemusí dojít a klíčovým faktorem je to, kam by centrální banka investovala fondy, které by získala vydáním digitální měny. Je tedy nutné brát do úvahy skutečnost, že vydáním digitální měny se změní nejen pasiva centrální banky, ale také její aktiva, a dopad na bankovní sektor budou mít obě změny, nejen to, že bude v oběhu nová měna.
CBDC by podpořily konkurenci v odvětví plateb a snížily transakční náklady. Podle ekonoma by také posílily transmisní mechanismy monetární politiky, protože změny sazeb by se přímo dotýkaly domácností a firem. V současné době naopak depozitní sazby na změny sazeb centrální banky reagují jen s malou citlivostí.
K tomu by digitální měna vydaná centrální bankou mohla pomoci řešit problém „příliš velké na to, aby padly“. Pokud se totiž dnes dostane nějaká velká banka do finančních problémů, prudce se zvýší obavy z toho, že dojde k narušení celého platebního systému, který je klíčovým pilířem celého hospodářství. K něčemu takovému tudíž nesmí dojít a proto se bankám v problémech tak často dostává pomoci ze strany státu a tedy daňových poplatníků. Ovšem kdyby fungoval systém digitální měny, riziko nefunkčního platebního systému by kleslo a s ním i motivace ke státní podpoře bank.
CBDC by měly být podle ekonoma atraktivní zejména pro ty země, které chtějí mít silnou a nezávislou centrální banku a méně regulace. A pro ty, kteří nesouhlasí s tím, že banky mají v současném systému privilegovanou pozici. Negativem je růst rozvahy centrální banky. Niepelt ale dodává, že status quo již stejně není udržitelný a centrální banky to začínají chápat. Budou se snažit udržet krok se soukromým sektorem a nakonec „nabídnou rezervy všem“, nebo přijdou s nějakou alternativou tohoto systému.
Zdroj: VoxEU