Americký prezident Lyndon Johnson vyhlásil v lednu roku 1964 „válku chudobě“. Jak ale tvrdí ekonom Tim Taylor, oficiální čísla týkající se míry chudoby v USA zůstávají „znepokojivě vysoko“. Počet Američanů žijících pod hranicí chudoby sice v šedesátých letech prudce klesl, ale zhruba od roku 1970 začal počet lidí žijících v chudobě trendově růst spolu s tím, jak rostla celá populace. Míra chudoby se tak výrazně neměnila. Taylor rozebírá, nakolik jsou tato oficiální čísla relevantní a jaká je reálná situace v největší ekonomice světa.
Počet lidí v chudobě a míru chudoby popisují následující dva obrázky. Jak bylo uvedeno, po poklesu z šedesátých let se její výše již výrazně nemění:
„Je tak trochu zábavné sledovat, jak na vývoj chudoby reagují různí politici. Liberálové se drží základní interpretace čísel a hovoří o tom, že chudoba zůstává enormním a nevyřešeným společenským problémem. Už se ale tolik nevěnují tomu, že programy na snižování chudoby byly v posledních desetiletích dost neefektivní. Na druhé straně pak stojí konzervativci, kteří hovoří právě o malé efektivitě těchto programů, ale už se vyhýbají tomu, že chudoba zůstává významným problémem stejně jako před padesáti lety,“ píše Taylor.
Ekonom ovšem dodává, že také existuje možnost zavádějících oficiálních čísel. Ta jsou například založena na příjmech před zdaněním, a tak neodráží „benefity nehotovostních programů, jako jsou potravinové lístky, Medicaid či benefity zahrnující snižování daní nebo jejich refundaci“. Otázkou také je, zda je lepší měřit chudobu na úrovni rodin či domácností. Ne úplně jasný je dopad úprav oficiálních čísel o inflaci. Tyto úpravy se totiž dělají na základě indexu spotřebitelských cen, které ale nemusí v této oblasti představovat to nejvhodnější měřítko inflace.
Richard V. Burkhauser, Kevin Corinth, James Elwell a Jeff Larrimore přepočítali ukazatele míry chudoby tak, aby odrážely relevantní faktory. Jejich výsledek vypadá následovně:
Zdroj: Evaluating the Success of President Johnson’s War on Poverty: Revisiting the Historical Record Using a Full-Income Poverty Measure
Vrchní křivka popisuje oficiální hranici chudoby upravenou o počet lidí žijících v domácnosti. Pokud pak vezmeme do úvahy výši příjmů po zdanění, klesne míra chudoby na úroveň vyznačenou oranžovou křivkou. Další benefity ji stlačí na úrovně zelené křivky, respektive křivky tečkované. Další graf porovnává oficiální čísla míry chudoby s těmi, která jsou upravená ne na základě indexu spotřebitelských cen, ale PCE, tedy indexu cen spotřebitelských výdajů:
Zdroj: Evaluating the Success of President Johnson’s War on Poverty: Revisiting the Historical Record Using a Full-Income Poverty Measure
Taylor tedy uvádí, že to, jak vnímáme výsledky americké války s chudobou, se do značné míry odvíjí od měřítek, která při tom používáme. A k tomu podle něj existuje i velký rozdíl, pokud používáme různá měřítka příjmů na straně jedné, a spotřebu na straně druhé. Výše uvedené každopádně naznačuje, že to s chudobou v této zemi není tak špatné, jak se zdá z oficiálních čísel. Pak by „konzervativci museli přiznat, že vládní programy boje s chudobou měly znatelný pozitivní výsledek a liberálové by zase museli uznat, že jde o mnohem menší problém než před několika desetiletími“. K tomu je pak důležité mít vždy na paměti, že to, co je chudobou ve Spojených státech, není chudobou v zemích jako třeba Nigérie či Indie.
Zdroj: The Conversable Economist, Evaluating the Success of President Johnson’s War on Poverty: Revisiting the Historical Record Using a Full-Income Poverty Measure