Když se na počátku roku začalo ukazovat, že vplouváme do složitějšího období, uvažoval jsem tu nad tím, jaká dividendová politika by byla s ohledem na novou situaci vhodná. Princip by mohl být jednoduchý – zhoršený výhled, větší nejistota a celkově náročné období by měly vést management firem a jejich vlastníky ke snaze o posílení a zvýšení odolnosti. Jak to vše dopadlo v praxi? Docela zajímavě. Alespoň podle nové studie „Dividend Policy and the COVID-19 Crisis“.
Autoři studie Mieszko Mazur z IESEG School of Management, Man Dang z Da Nang University of Economics a Anh Thuy Thi Vo odtamtéž zkoumali letošní dividendové chování firem z indexu S&P 1500 a zjistili, že většina z nich během nejtěžších měsíců letošního roku držela dividendy na předchozí úrovni, nebo je dokonce zvýšila. Tedy pravý opak toho, co jsem psal výše.
Zmínění ekonomové zároveň tvrdí, že našli výrazně negativní vztah mezi tím, kolik vyplácí firma dividend na straně jedné a kolik na ně vydělá na straně druhé. Platí to i u firem, které dividendy zvyšovaly, u nichž bychom možná čekali, že stejným směrem jdou i jejich zisky. Podle studie je ale pravdou opak. Podobné to je u očekávaných zisků – výše dividend negativně koreluje s tím, jak se vyvíjí tato očekávání. A stejná je prý situace i s odkupy (horší zisky korelují pozitivně s vyššími odkupy).
Hlavně nehýbat s dividendou?
O tom, podle čeho management firem nastavuje dividendy, toho bylo napsáno hodně. Na jednu stranu teorií můžeme dát ty, které bychom mohly nazvat čistě fundamentální – horší prostředí by mělo vést ke snižování dividend, lepší prostředí k jejich růstu. Druhým extrémem jsou různé behaviorální pohledy a vysvětlení. Ty hovoří o averzi investorů ke snižování dividend, o tom, že dividendy jsou pro investory jednoduchou indikací budoucího výhledu firmy, či třeba o tom, že management nastavuje dividendy tak, aby to nejvíce vyhovovalo právě jemu (posilovalo pozice ve firmě a podobně).
Tímto druhým pohledem se přesouváme do světa, kde investor chce za každou cenu stabilní, či rostoucí dividendu a management mu jde zase ve vlastním krátkodobém zájmu vstříc bez ohledu na to, co se reálně děje s firmou. Šlo by o svět, v němž se občas objeví nepříjemné překvapení ve chvíli, kdy už celá věc není udržitelná. Tedy o to, co skutečně vidíme, včetně občasných vystřízlivění, či plošné snahy o vyhlazování dividend.
Autoři zmíněné studie tvrdí, že podle dat management nastavuje dividendy hlavně tak, aby to pozitivně ovlivnilo jeho kariérní výhled, a ne podle ziskové síly firmy. A ve studii ale také nalezneme jeden pozoruhodný graf. Porovnává vývoj cen akcií firem dividendy nevyplácejících s těmi, které jí vyplácely. Jelikož si první skupina vede po propadu znatelně lépe než druhá, můžeme uvažovat o tom, že onen „tah“ s dividendami tentokrát nevyšel.
Možná se tak akcionáři drželi skutečně spíše logiky, kterou jsem popsal v úvodu, ale vysvětlení může být samozřejmě více, stejně jako rozuzlení současného vývoje. Každopádně následující tabulka ukazuje výběr společností, které zvýšily dividendu, ale jejich zisky mezi koncem roku 2019 a druhým čtvrtletím letošního roku výrazně klesly:
Prostřední číselný řádek ukazuje, že kapitalizace těchto společností šla unisono stejným směrem jako zisky, a ne tím, kterým byly poslány dividendy. Možná bychom v tabulce našli nejednu firmu, která měla i tak pro zvýšení dividend silný fundamentální důvod (třeba ten, že tok hotovosti je a bude přes krátkodobý vývoj zisků silný). Ale něco ta čísla a graf vypovídají. Minimálně to, že letos došlo k překlopení toho, čeho si investoři dlouhodobě více cení – viz následující graf. Tato dividendová inverze může (ale nemusí) mít základ právě v tom, co jsem psal v úvodu.
Zdroj: Kenneth French