Orsetta Causa a Jacob Pichelmann popisují na blogu OECD výsledky své analýzy mobility a vlastnictví nemovitostí ve vyspělých zemích. Poukazují zejména na „silný negativní vztah mezi mírou vlastnictví nemovitostí na straně jedné a mobilitou na straně druhé“. Ekonomové tvrdí, že toto zjištění odpovídá závěrům předchozích analýz zabývajících se tímto tématem. Mobilita je přitom nízká zejména v zemích východní Evropy, podle ekonomů z historických důvodů. A také v zemích, jako je Itálie či Španělsko.
Celkově podle ekonomů platí, že nezáleží na tom, zda někdo vlastní nemovitost přímo nebo zda splácí hypotéku. V obou případech je pozorována mnohem nižší mobilita ve srovnání s těmi, kdo bydlí v pronajatých nemovitostech. Následující graf popisuje tento vztah na úrovni vybraných zemí. Na ose x leží míra vlastnictví nemovitostí, na ose y vidíme podíl lidí, kteří se během posledních pěti let stěhovali:
Česká republika patří podle grafu k zemím s absolutně nejnižší mobilitou, je na tom v tomto ohledu podobně jako Maďarsko, Řecko či Slovensko. Naše nízká mobilita vystupuje do popředí ještě více, pokud přihlédneme k míře vlastnictví nemovitostí. Nacházíme se totiž hluboko pod proloženou přímkou.
Ekonomové tvrdí, že čím flexibilnější je nabídka nemovitostí, o to větší je mobilita. Politika vlády by se tak měla zaměřit na snižování bariér na straně nabídky včetně procesu územního plánování. Nižší mobilita také souvisí s přísnější regulací nájmů, a to zejména u méně vzdělaných lidí s nižšími příjmy. Regulace by přitom měla reflektovat rovnováhu mezi zájmy těch, kteří nemovitosti pronajímají, a těch, kteří stojí na druhé straně trhu. To mimo jiné znamená, že by měla podporovat nabídku a zároveň vytvářet bezpečné prostředí pro nájemce.
Mobilitu také podle ekonomů poškozují vyšší transakční náklady spojené s nákupem a prodejem nemovitostí, a to včetně daní a poplatků. Platí to zejména u mladších domácností. Mobilitu naopak pozitivně ovlivňuje sociální podpora pro lidi s nejnižšími příjmy, kteří hledají nové zaměstnání. Opačně funguje „nadměrná ochrana pracovních míst“, a to opět u skupiny s nejnižšími příjmy a vzděláním.
Zdroj: Oecdecoscope