Důvěra je jedním z klíčových pilířů demokratických systémů. A respekt k pravdě a podpora institucí, které by ji měly šířit a prosazovat, představuje zase jádro fungující tržní ekonomiky.. Na stránkách VoxEU to tvrdí Thorvaldur Gylfason, podle kterého dochází v USA i ve Velké Británii k úpadku těchto hodnot, což může mít své důsledky i za jejich hranicemi. Podle ekonoma je možné, že konečné slovo nakonec budou muset mít soudy, protože bez zjištění pravdy to nepůjde.
Gylfason si mimo jiné všímá, že podle vědců z univerzity v Marylandu kleslo hodnocení americké demokracie z deseti bodů na osm. Nejvyššího počtu bodů přitom Spojené státy dosahovaly od roku 1871 až do roku 2015. Výjimkou byly jen roky 1967–1973. Tedy za vlády prezidenta Nixona a následně za vlády prezidenta Trumpa. Nixon se vyhnul vězení rezignací a tím, že prezident jej následně omilostnil.
Zmíněné hodnocení kleslo i v případě Velké Británie, kde se od roku 2016 nachází také namísto deseti bodů na osmi. Tato země přitom držela nejvyšší hodnocení od roku 1922. Podle vědců z Maylandu má přitom nyní vyšší skóre i Polsko a Maďarsko. Tedy země, kde sice nastal odklon od liberalismu, ale ten nemá na demokracii tak negativní vliv jako chování některých politiků ve Velké Británii a USA, míní Gylfason.
Jak mohlo dojít k popsanému zhoršení v USA a Velké Británii, zatímco v zemích jako Německo či Itálie ne? Ekonom v první řadě tvrdí, že demokracie je nejen součástí lidských práv, ale má pravděpodobně přínos i z hlediska ekonomického rozvoje a rovnosti. A problémy v USA pak podle něj mohou pramenit z toho, že zde na rozdíl od zemí, jako je Německo, panuje menší „respekt k pravdě“. Němci se jej učili velmi tvrdě. Po první světové válce totiž podle ekonoma uvěřili obrovské lži ve formě „Dolchstosslegende“. Tedy mýtu dýky v zádech, podle kterého za prohru německé armády v této válce mohly některé skupiny domácích civilistů.
Až po druhé světové válce si Němci podle ekonoma přiznali pravdu a další evropské země pak získaly směrem k Německu dostatek důvěry na to, aby s ním „sdílely svou suverenitu“. Americké zkušenosti jsou ale rozdílné. Podle ekonoma po občanské válce, která skončila roku 1865, byli na jihu země ještě dalších sto let černoši zneužíváni i přesto, že to nové zákony zakazovaly. A rozšířila se velká lež, podle které emancipace otroků ve skutečnosti neznamenala, že mají být propuštěni na svobodu. Lží byly podle Gylfasona prolnuty třeba i války ve Vietnamu a Iráku.
Island má podle ekonoma vážný problém s oligarchy, kteří měli většinou státem garantované povolení lovit a politici tak „za peníze vytvořili vládnoucí třídu, která se chovala jako stát ve státě“. K tomu je státní sektor a soudní systém plný politických figur, které se chovají podle instrukcí ze strany politiků a oligarchů. Islandu podle ekonoma zřejmě budou stačit reformy, ale Spojené státy možná potřebují více.
Gylfason míní, že soudy by měly rozhodnout o údajných porušeních zákona ze strany Donalda Trumpa a jeho lidí. „Není možné dosáhnout smíru jinak než pravdou a lítostí nad tím, co se stalo. Soudní rozhodnutí se tak zdají být jediným možným řešením politické situace v USA i v jiných zemích, které se vydaly podobnou cestou,“ píše ekonom. Příkladem by podle něj mohla být Namibie, kde byli uvězněni někteří ministři a státní úředníci, kteří jsou podezřelí z převzetí úplatků za to, že největší islandská rybářská společnost získala v této zemi právo lovu v afrických vodách.
Zdroj: VoxEU