Týden před zasedáním bankovní rady začíná být téměř jisté, že hlasy pro červnové zvýšení úrokových sazeb nebude vůbec těžké najít. Už čtyři centrální bankéři se vyjádřili ve smyslu brzkého zvýšení sazeb a pouze jeden pro vyčkávání. Jednání tak zřejmě bude do poslední chvíle napínavé a výsledek nejistý.
Na to, který proud tentokrát zvítězí, si budeme muset ještě týden počkat, nicméně jestli ČNB zvýší sazby už na konci června nebo na začátku srpna nemusí být až tak důležité. Podstatnější bude, zda tímto krokem zahájí cyklus rychlého utahování měnových podmínek (jak naznačuje prognóza ČNB), nebo zda následný přístup nebude s ohledem na přetrvávající nejistoty spíše pozvolný. Vybraný postup totiž bude nakonec ovlivňovat nastavení úrokových a výnosových křivek, od kterých se odvíjí cena peněz v celé ekonomice.
Středobodem zájmu centrální banky bude dosažení inflačního cíle na horizontu měnové politiky, což se v tuto chvíli zdá velmi pravděpodobné. Přesto nelze úplně přehlížet vzlínající inflační tlaky ve výrobě, které jsou ovšem převážně nákladového charakteru a z pohledu měnové politiky jen těžko ovlivnitelné. V květnu poskočily ceny v průmyslu meziměsíčně o 0,9 % při očekávaném růstu o 0,4 % a reagují tak na zdražující komodity (ropou počínaje, přes chemické produkty, až po kovy a dřevo), vysoké ceny energií a drahé emisní povolenky. Tuto novou realitu letošního roku, kdy se mimochodem už tuzemský průmysl dostal dokonce na předkovidovou úroveň, navíc komplikují ne zcela funkční dodavatelské sítě a problémy s již tak drahou námořní dopravou.
Centrální banky, včetně té naší, si proto musí klást otázku, zda nyní převažují krátkodobé inflační tlaky v důsledku nedávného postkovidového restartu, nebo zda jsou příčiny inflace spíše trvalejšího (strukturálního) charakteru. Zda bude ještě nějaký čas přetrvávat inflace nákladového charakteru, nebo jestli se k ní brzy nepřidá i ta poptávková. V neposlední řadě pak, jestli se aktuálně vyšší inflace nezačne odrážet i ve vyšších inflačních očekáváních. Na rozdíl od velkých centrálních bank ČNB nezatížená žádným kvantitativním uvolňováním v této situaci reagovat evidentně chce a už příští týden vyjasní, kdy nový cyklus spustí. A pak zůstanou na stole jen dvě základní otázky, a sice, jak rychle bude postupovat a co na to bude „říkat“ koruna.
TRHY
CZK a dluhopisy
Koruna v průběhu včerejšího obchodování mírně ztrácela a dostala se až k úrovni 25,45 EUR/CZK. Přitom narůstá pravděpodobnost, že na svém zasedání bankovní rada ČNB už příští týden zvýší úrokové sazby. V tomto směru se už vlastně vyjádřili čtyři centrální bankéři (včetně viceguvernéra Mory včera, aktuálně a do jisté míry nepřímo i Vojtěch Benda v Deníku N a viceguvernér Nidetzký v E15), zatímco pouze jeden další se otevřeně přiklání k vyčkávání na nová data. Po slovech o dodržování inflačního cíle tak půjde o symbolické gesto, které odstartuje nový cyklus utahování měnové politiky, které ještě nemusí být tak agresivní, jak napovídá prognóza stávající prognóza ČNB.
Zahraniční forex
Smíšená americká data eurodolar nerozhodila, byť umožnila, aby se výnos desetiletého vládního dluhopisu vrátil na úroveň 1,50%.
Dnes bude samozřejmě trh čekat na zasedání Fedu, které bude obsahovat i novou kvartální prognózu. V ní budou stát za pozornost dvě věci: 1. zvýšení prognózované inflace; 2. změny odhadované projekce úrokových sazeb (tzv. dot plots). V druhém případě lze očekávat, že vedení Fedu vyšle lehce jestřábí signál a odhadovaná trajektorie odhalí nejen odvážlivce, jež budou chtít zvýšení úroků v roce 2022, ale i posun konsensu prvního zvednutí sazeb na rok 2023. Samozřejmě, že kromě prognózy bude důležitá i rétorika šéfa Fedu Powella, a to zejména v tom smyslu, zdali připustí zahájení debaty o možném útlumu měnové expanze.
Polský zlotý pokračuje v oslabování, které je dáno velmi holubičím postojem NBP. Ten samozřejmě může činit zlotý relativně neatraktivním, a to zejména v situaci, kdy by Fed mohl vyslat lehce jestřábí signály (více viz výše).