Missy Cummings byla jednou z prvních pilotek stíhacích letounů americké armády, nyní působí jako profesorka na Duke University Pratt School of Engineering. Jak poukazuje ekonom Tim Taylor, v nedávném rozhovoru pro McKinsey Global Institute hovořila o několika zajímavých myšlenkách týkajících se autonomního řízení, robotiky, umělé inteligence a jejich dopadu na ekonomiku.
Cummings míní, že všichni byli překvapeni tím, jak rychle se technologie autonomního řízení přenesla z čistě akademického prostředí do komerční sféry. Nyní ale vidíme důsledky této rychlosti, protože tato technologie je podle profesorky stále ve fázi experimentů. Silicon Valley se ale i přesto rozhodlo používat technologii, která je v počáteční fázi rozvoje, což ale znamená, že „skutečně bojuje o to, aby tato technologie dospěla do stavu, kdy bude bezpečné ji používat v prostředí komerčního využití, v prostředí robotických taxíků.“
Podle vědkyně k něčemu takovému jen tak nedojde a auta v dohledné době nebudou schopna nějakého rozhodování v prostředí nejistoty. Cummings míní, že právě to je klíčová hranice, kterou musí technologie překročit, ať již nejistota plyne z počasí, lidského chování či třeba selhání některých funkcí vozu.
Je ovšem možné, že v omezeném rozsahu se autonomní řízení začne používat, ale ne tak, jak s tím počítají společnosti jako Cruise či Waymo. Klíčovým tématem je tu podle vědkyně „spolupráce mezi senzory a lidmi“. Systém by totiž měl bránit lidem, aby „dělali hloupé věci“, tedy například aby usnuli za volantem či psali SMS. Pak může vůz například zatočit a zastavit u krajnice a zapnout varovný signál.
Podle profesorky přichází doba, kdy bude lidské rozhodování nahrazováno algoritmem, a to nejen v oblasti řízení, ale třeba i ve financích nebo v medicíně. Další oblastí s velkým potenciálem k růstu je pak údržba robotů a „jakýchkoliv počítačových systémů, které nějakým způsobem stojí na umělé inteligenci.“
Taylor k tomu píše, že v minulosti se technologie a inovace zaměřovaly zejména na nahrazování stávajících zaměstnanců a jejich práce. V budoucnu ale, doufejme, půjde spíše o rozšiřování schopností a možností stávajících zaměstnanců tak, aby dosáhli na vyšší odměny u stávajícího pracovního místa nebo na lepší místo nové. Právě rozdíl v technologiích, které nahrazují pracovní místa a zhoršují příjmovou nerovnost, na straně jedné a v technologiích, které zvyšují možnosti lidí a nerovnost snižují, je podle ekonoma klíčový. A měla by mu být věnována pozornost i na straně ekonomické politiky.
Taylor se tématu autonomního řízení věnoval již dříve a poukazoval například na úvahy, podle kterých by vozy s takovým typem řízení mohly snížit počet dopravních nehod a také prudce zvýšit využitelnost stávajících silnic a dálnic. Což by se promítlo i do nižší potřeby investic do nové infrastruktury. K tomu by se mohlo přidat jiné využití času stráveného na cestě autem, a to namísto řízení k práci či zábavě. V neposlední řadě by pak mohly autonomní vozy rozšířit mobilitu mezi mladšími a staršími lidmi. Ekonom ale poukazuje na názory, které zastává Cummings, s tím, že jde o určitý skeptičtější protiklad k tomu, co dříve psal on.
(Zdroj: The Conversable Economist)