Evropa nyní kráčí po cestě silného oživení, přestože i ta je místy „hrbolatá“. Na blogu Mezinárodního měnového fondu to tvrdí ekonom Alfred Kammer, podle kterého jsou dvěma hlavními ekonomickými tématy v Evropě inflace a fiskální podpora. Ohledně inflace tvrdí, že ji obestírá vysoká míra nejistoty, ale centrální bankéři s ní mají zkušenosti a jsou schopni proti ní zasáhnout rychle a flexibilně. Naopak u fiskální politiky je flexibilita velmi omezená a „existuje riziko zopakování chyb, které vedly k pomalému ekonomickému růstu po roce 2008.“
MMF očekává, že ve velkých evropských zemích klesnou v roce 2022 rozpočtové deficity asi o 4 procentní body. Jde o větší obrat, než k jakému došlo po finanční krizi. Jeho příčinou je ukončení programů pomoci spojené s pandemií. Dopad, jaký bude tento obrat mít na ekonomickou aktivitu, bude podle MMF jen částečně tlumen fondy EU, které by měly podpořit oživení po pandemii. Počítá se totiž zejména s tím, že poptávka soukromého sektoru zesílí dost na to, aby eliminovala efekt změn ve fiskální politice, a bude tak schopná táhnout oživení.
Kammer míní, že otázka správného stahování fiskální stimulace je ve velkých evropských zemích naléhavější než na východě Evropy, protože zde nebyla stimulace tak intenzivní a tento region disponuje vyšším potenciálním růstem. Nicméně i on by pocítil prudší fiskální konsolidaci na svých exportech. Kammer k tomu patří k zastáncům teorie, podle které inflační tlaky pominou. Poukazuje v této souvislosti na vývoj po finanční krizi, kdy byla inflace v nemalé míře tažena nahoru také cenami energií. I vysoké ceny zemního plynu podle něj odráží krátkodobé faktory, a to jak na poptávkové, tak na nabídkové straně trhu. Pokud pak inflaci očistíme od vlivu energií, pohybuje se podle ekonoma na úrovních podobných těm před pandemií, a to i přes pokračující problémy ve výrobních řetězcích, které mají podle ekonoma také postupně slábnout.
Centrální banky musí v současné situaci sledovat zejména to, zda přechodné inflační tlaky neroztáčí mzdovou spirálu. V řadě evropských zemí je ale toto riziko omezeno volnými kapacitami na trhu práce. Například počet odpracovaných hodin se podle MMF nyní v Evropě pohybuje stále asi 3 % pod úrovněmi před pandemií. Ekonom tím vším podle svých slov nechce popírat vysokou míru nejistoty, která v této oblasti panuje, ale nyní se podle něj zdá, že ECB bude mít nakonec opět problém s tím, aby zvedla inflaci ke 2 %. V některých rozvíjejících se evropských zemích je ale prostor pro roztáčení mzdové spirály větší a tyto země správně přistupují ke zvedání sazeb.
Ekonom svou úvahu uzavírá s tím, že pro snižování fiskálních deficitů existují pádné argumenty, mělo by ale probíhat na pozadí sílící ekonomické aktivity. A s ohledem na popsané okolnosti je podle něj lepší udělat chybu na straně příliš pomalého stahování fiskální podpory než na straně příliš vysoké rychlosti stahování. A to zejména v zemích, které disponují větší fiskální flexibilitou.
Zdroj: Blog MMF