Kapitalizace velkých technologických firem na americkém trhu dosahovala v roce 2009 dohromady méně než bilion dolarů. Dnes se pohybuje kolem 9 bilionů dolarů. Pokud se podíváme na průběh jejího růstu, může to připomínat průběh růstu rozvahy americké centrální banky. A to zase může vést k úvahám o tom, co se s technologiemi stane ve chvíli, kdy se růst rozvahy Fedu zastaví, či dokonce začne klesat.
1. Technologie a likvidita: Konkrétní vývoj kapitalizace velkých technologických firem a rozvahy Fedu ukazuje následující graf:
Zdroj: Twitter
Sám jsem dalek takové interpretace, která by tvrdila, že tmavě modrá křivka tu je hlavním tahounem a příčinou chování křivky světle modré. Pár detailnějších poznámek:
2. Ekonomika, likvidita a sazby: Ve vztahu k taperingu, tedy snižování a následně ukončení nákupu aktiv americkou centrální bankou se často hovoří o růstu dlouhodobějších výnosů vládních obligací. Když ale k taperingu došlo v minulosti, tyto sazby měly naopak tendenci k poklesu. Což se dá vysvětlit jednoduše: Fed sice snížil dodávku likvidity na trh, ale jeho krok ovlivnil také ekonomická očekávání. A ta se zhoršila, tudíž vzrostla atraktivita obligací a zájem o ně táhl jejich ceny nahoru (výnosy dolů) i přesto, že Fed se z trhu stahoval.
Bude to tentokrát jinak? Podle výše uvedené logiky záleží na tom, co tapering udělá s očekáváním ohledně vývoje v reálné ekonomice. Pokud převáží názor, že růst bude silný a tapering se dá stáhnout bez jeho poškození, výnosy by měly mít tendenci jít nahoru. Pokud se bude spíše opakovat popsaná situace, mohou klesnout. Pokud pak půjdou nahoru, je také otázka, jak moc. Pokud mohu soudit, tak většinou se čeká růst mírný a klonil bych se k tomu v tuhle chvíli i já.
3. Technologie a sazby: Technologie jsou sektorem na růst sazeb citlivým. Důvodem je, že jejich tok hotovosti je posunut více do budoucnosti. Vezměme si následující příklad:
Technologická akcie nebude podle očekávání svým vlastníkům po dobu pěti let přinášet nic, pak začne vyplácet dividendu ve výši 13 dolarů a tři roky jí bude zvyšovat o 25 %. A pak bude dividenda neustále růst o 5 % ročně. Akcie má vyšší betu 1,47, požadovanou návratnost ve výši 9,46 % a její hodnota je na základě diskontování dividend rovných 150 dolarů. Vedle toho máme akcii nějaké utility, která má beto 0,5 a požadovanou návratnost 4,3 %. Vyplácí a podle očekávání bude neustále vyplácet 6,3 dolaru na dividendě a její současná hodnota je také 150 dolarů.
Nyní si představme, že výnosy desetiletých vládních obligací vzrostou z 1,55 % (použitých při kalkulaci výše uvedených požadovaných návratností) na 2 %. Hodnota druhé akcie se sníží na 136 dolarů, hodnota té technologické na 134 dolarů. Pokud by sazby vzrostly na 3 %, hodnota druhé bude 107 dolarů, hodnota první 109 dolarů. Tento příklad ukazuje, že technologie jsou na vyšší sazby citlivější čistě proto, že současné hodnota jejich dividend (volného toku hotovosti) je na ně citlivější. Tím víc, čím víc je tok hotovosti (jeho pomyslné centrum) posunuto do budoucnosti.
V příkladu jsou ale rozdíly minimální a u technologických akcií také nalezneme široké spektrum různých durací – na jednom extrému z výše uvedeného grafu by mohla být (velmi vysoká durace – posunutí do budoucnosti). Extrémem druhým by tam mohl být třeba . Příklad ale také ukazuje samozřejmou, ale někdy opomíjenou věc: Růst sazeb je sám o sobě negativní i pro zbytek trhu.
Technologie jsou pak podle některých názorů atraktivní zejména v prostředí nízkého růstu, protože dokážou nasytit ty, kteří touží po rostoucích ziscích (tedy ne kvůli nízkým sazbám doprovázejícím utlumenou ekonomiku). Pokud pak ekonomika roste rychleji, tento hlad klesá a proto i poptávka po technologiích. Tato teze je taková volná, ale pokud je relevantní, násobí efekt sazeb, protože ty rostou obvykle na pozadí silnějšího růstu a naopak.