David Hémous z UBS Center for Economics and Society na University of přišel s novou studií, která se zaměřuje na energetickou náročnost moderních ekonomik, jejich náročnost emisní a na roli, kterou v této oblasti hrají inovace. Mimo jiné tvrdí, že růst cen paliv o 10 % jde ruku v ruce s 8,5 % růstem počtu čistých inovací. Tedy inovací, které nabízí alternativu k fosilním palivům. Jak je to vlastně ve světě s onou emisní a energetickou náročností?
Hémous ukazuje i následující graf, který porovnává emise oxidu uhličitého na hlavu v čase a prostoru mezi vybranými zeměmi. Rozdíly jsou velmi vysoké, a to i mezi vyspělými zeměmi. Asi nepřekvapí, že Indie má emise výrazně pod Spojenými státy. Ale Švýcarsko, či Francie je mají také zhruba na třetině USA:
Soustavně emise snižují země jako Německo, opačným směrem kráčí třeba zmíněná Indie a donedávna i Čína, která se ale věnuje a podle svých plánu hodlá intenzivně věnovat zelenání své ekonomiky. Což se mimo jiné projevuje jejím mohutným tahem na elektromobilitu. V druhém grafu vidíme energetickou náročnost ekonomické aktivity měřenou v kWh na dolar vytvořeného produktu (dolar roku 2011):
Podle grafu se na jeden dolar světového produktu v roce 2016 spotřebovalo asi 1,5 kWh elektrické energie, v roce 1980 to bylo téměř 2,5 kWh. Jinak řečeno, „dnes“ je na dolar světového produktu spotřebováno asi tolik energie, jako když necháme 1,5 hodiny svítit deset 100W žárovek. Před téměř 40 lety na to svítily 2,5 hodiny. Ve Švýcarsku jim nyní stačí ale jen asi půl hodiny takto rozsvíceného baráku, druhým extrémem je Čína s dvěma hodinami. Spojené státy jsou na úrovni celého světa a evropské vyspělé země znatelně pod ním (asi hodina uvedeného svícení).
Pokud by platil onen v úvodu zmíněný vztah mezi růstem cen paliv a zelených inovací, měl by nás kvůli pohybu cen ropy z poslední doby čekat inovativní a technologický boom nabízející alternativní zdroje energií. Ropnému trhu jsem se minulý týden věnoval poměrně intenzivně, často u něj bývá zmiňováno, že vysoké ceny jsou si tu samy sobě lékem. Protože motivují k investicím do těžby a vyšší vytěžené objemy vytváří negativní tlak na ceny. Ropné společnosti ale zatím s velkým nárůstem investic spíše váhaly, příčina tkví asi zejména v tom, že se na ně velká část veřejnosti a investorů začal dívat hodně skrz prsty. Uvidíme, jak dopadne ona inovativní divoká karta.